20.10.2008

Deeří víření 2008

Nedá se tomu skoro ani uvěřit, ale uplynul celý rok od posledního, třebaže tehdy prvního deeřího setkání. Pro nás bylo spojeno s posledním výletem naší Terinky, která nás dva dny po setkání opustila navždy…… Nebylo proto pro nás lehké projet opět branou do kempu u rybníka Kalich v Kamenici nad Lipou v pátek 12.září2008.

Vzadu v autě ale zvědavě vykukoval Terinčin pravnuk Asi, spolu s ním i naši mladí Randiska, Molly a Dráček a pochopitelně uličnice Gina. Kesinka, Baltazar a Andi zůstali doma. Pro ty starší by to už byla velká zátěž a hlídat tři dny našeho samostatného toulání milovného jezevčíka se nám moc nechtělo. A Bazi zůstal dělat společnost Kesince, aby doma nebyla sama.

Sešla se nás docela slušná parta-24 dvounohých a 35 čtyřnohých přátel. Tentokrát s námi kemp sdílela ještě skupina přátel majitele kempu, veselých Jihlaváků a tak jsme hledali místo, kam se první večer uchýlit k povídání o tom, jak jsme celý rok prožili. V jídelně, kde jsme se sešli, nebylo totiž slyšet vlastního slova, protože všichni za doprovodu basy a kytary hlasitě zpívali (a opravdu krásně) a tak nám nezbylo, než si vytvořit vlastní klubovnu pod širým nebem.

Povídalo se a povídalo a i když každý přinesl něco na zahřátí, chlad nás přinutil po půlnoci odejít na kutě. Těšili jsme se už na sobotu.

Ráno jsme se všichni sešli a postavili jsme si krátkou dráhu pro agility a domluvili jsme se, že si každý může dle své nálady, chuti a kondice trénovat a na závěr setkání ukáže všem, co se naučil.

Po snídani se začalo testy inteligence (tedy naštěstí ne té naší, ale našich psů), i když někteří jedinci se dožadovali připojit. Šlo o reakce, jak rychle deeři najdou ukrytý pamlsek, jak regují na přivolání slovy jako „ kino, lednička“, jak rychle se zbaví hadru, přehozeného přes čumák a další úkoly.

Další na pořadu byl coursing-natáhli jme krátkou trať především pro štěňátka a všichni dostali šanci si běhání za střapcem vyzkoušet. Ti s licencí se trošku vytahovali a předváděli těm, kteří běhali poprvé, jak to má vypadat, ale nikdo se nenechal zahanbit a všichni si to užili. Hvězdou byla pochopitelně naše teriérka Gina, protože ta závodila srdcem. Nadšeným kňučením a štěkáním přitáhla pozornost všech přihlížejících…

Po náročných úkolech se šlo na procházku…

a někteří ji pojali jako závod…Honili, skotačili a proháněli se po polích, lesích i loukách. Bylo nás všude plno.

To nejlepší však mělo přijít až navečer. Krátce před setkáním se vdala Iva Říhová, ale my jsme usoudili, že bez přítomnosti deerhoundů je svatba neplatná, o čemž jsme jí zaslali výhružný dopis, který předala jako velvyslanec deerhoundího společenství Monika Boušová.

A tak se plánovala pravá, nefalšovaná česko-skotská svatba v deeřím společenstvu znova. Přípravy na ni se v tajnosti konaly již dlouho dopředu. Pro novomanžele Kohoutovy byla už v pátek vyzdobena „svatební chatička“, byly připraveny svatební dary, kytice pro nevěstu, korsáž pro ženicha, oddávající s deerhoundím odznakem, průvod slavnostně ozdobených deerů a pak oslava. Nevěstu vedl k obřadu její Basťa (Bastian Jeeves Irater) a ženicha princezna Bižka (Bijou Terri Irater).

Novomanželé, spojeni snubními obojky,

dostali mimo dalších darů,

mezi kterými byl symbol jejich nového jména „kohoutové“,

pochopitelně typicky skotské, i krásný svatební dort se svojí fotografií (jedlou!!!).

(mimochodem tady hodně pomohl můj záměr uskutečnit kolega zahradník Aleš, který na půdě vyštrachal historické vodovodní kohoutky po svém dědečkovi, které nám v náměšťském Komaxitu očistili tryskáním ze starých laků, přelakovali bezbarvým lakem, abychom je mohli z naší Hankou nazdobit. Další částí přípravy bylo ušití skotského kiltu na vodovodní kohoutek a malinkých svatebních šateček se skotskou šerpou na ten druhý, no, bylo to dost náročné. Když to potom druhý den uviděla má spolužačka z vysoké školy a floristka, autorka „svatební kytice“ , napřed utrousila :“No, po padesátce se stárnutí projevuje různě !“, ale za chvíli už dělala malinký svatební věneček, závojíček a hledala vhodný košíček, do kterého bychom celé dílko naaranžovali… no ženské po padesátce prostě…)

Po rozkrojení svatebního dortu

(který zase vymyslela a zajistila Daniela, majitelka Azalky od Tylšů) snědla Iva hlavu svého Jirky a ten jí následoval-snědl svoji Ivu. Důkaz máme zdokumentován na fotografiích!

Neobvyklá svatba přilákala mnoho zvědavců, kteří vůbec nechápali, co se děje. Pravda, byla to trochu jiná svatba než býváme zvyklí, ale snad se Ivě a Jirkovi líbila jako ta jejich první…

A pak už se jen slavilo a slavilo. Pekla se vepřová kýta, přijelo občerstvení a všem bylo fajn.

A tuhle tu hostinu zase zajistila a vymyslela Olinka Brandová a její manžel. Všichni se veselili, tedy až na pana Tylše..ten si užíval, chudák, svou střevní chřipku v ústraní…

V neděli dopoledne se vyrazilo společně na dlouhou procházku. Bylo nádherné počasí a tak jsme si sluníčko, přírodu a deeří víření náramně užívali.

Vyhládlí jsme přišli k obědu a po něm jsme všem ukázali, jak jsme za víkend natrénovali agility a všichni jsme se snažili Dokonce tak, že když někteří psi odmítali úkol splnit, jejich páníčci zaskočili a úkol provedli sami.

Všichni za své snažení dostali medaile…

Nakonec přece jen nastalo balení, loučení a trocha deeřího škádlení.

Byl to krásný víkend ….budeme zase mít na co vzpomínat.

Díky a nashledanou přátelé!

Fotografie: Hana Voborníková a Igor Bělský