09.12.2008

---

Na mezinárodní výstavu do Prahy jsme se moc těšili a snad to byla chyba...Svou premieru ve třídě mladých tu slavili hned tři sourozenci z vrhu "A" Irsias - Armin, Azaria a Assing zvaný Asipes. Přihlásili jsme i Randisku a Monika Boušová Basťovu dceru Adinku. Dáša Tylšová přijela ještě s mámou štěňat Andy. Už při posuzování vlkodavů bylo jasné, že panu rozhodčímu Rudimu Brandtovi z Dánska nevybrali zrovna tu nejlepší obsluhu kruhu. Mladá děvčata byla poněkud arogantní, což by se dalo odpustit mládí. Méně odpustitelné je už to, že pozvali třídu do kruhu a rozhodčího mylně informovali o tom, jak stará zvířata má vlastně před sebou. Většina zmatků byla způsobena od začátku tím, že tlumočnice panu rozhodčímu moc nerozuměla, kynologickou terminologii zřejmě ovládala pouze částečně, vše si nechávala třikrát zopakovat, aby potom ve finále sdělila do posudku:"..napiš,že má spáditou záď,.." přičemž rozhodčí diktoval, že fena má delší bedra apod. Není divu, že pan rozhodčí byl napřed nešťastný a potom celkem nazlobený, přece jen se jednalo o výstavu mezinárodní.

Asi dostal svého prvního CAJCe, jeho bráška VD2, ale radost jsme mít ani nemohli, protože vedoucí kruhu od stolečku houkla: "Vy jděte už pryč s tím CAJCem a vy si pojďte pro papíry, jste jenom VD.."





Azalka dostala také CAJce a moc se líbila !



Randiska, po svém velikém úspěchu na klubovce na Hluboké dostala "dobrou", čímž se sbírka jejich známek z výstav rozšířila o dosud nevídané. Proč ? To nevíme, v posudku je totiž vše "výborné" a "pěkné". Zato Ášova maminka Andy dostala CAC, CACIB a BOB. Dáša měla ohromnou radost a my s ní.





V den výstavy se bonitovali i Draggiho potomci Diana a D´Artagnan Paluduz. Oba byli paní rozhodčí Věrou Sosnovou uznáni jako chovní.





"Tak mi pořád vrtá hlavou, proč je takový deerhound jednou "BOBika" a jednou "dobrý" ?" škrábala se malá Adinka za uchem, když jsme konečně vyrazili ven na louku za výstavištěm. No, vysvětlit jsme jí to neuměli, protože jsme to z posudku sami nepochopili. Ale nakonec, proč ne, už pan Werich zpívá: "Jednou jsme dole, jednou nahoře..." alespoň jsou výstavy s Randiskou daleko zajímavější a napínavější.



"Nechte už výstavu výstavou !" smála se Randiska,"pojďme radši hrát na honěnou!" A Adinka má babu !



"Já žádnou babu nechci!" křičela Adinka. Ale nakonec z toho bylo zase šťastné deerhoundí víření.



Z Prahy jsme odjeli s rozporuplnými pocity, ale jak jsme si později přečetli na stránkách kerníků, tak nejen my... asi byly toho dne nějaké skvrny na slunci.