04.09.2011

„Babčo!“ zavolala jsem na Randisku a ta na mě vykulila nevěřícně oči. Jako babička se určitě necítí, uraženě se zvedla a odplula vznešeně lehnout si raději jinam!!



A přesto…. tentokrát již po dvou letech čekáme narození dalších malinkých deerhoundů, vnoučat naší Randisky.



Když Asimu nevyšla štěňátka s Molly, která se místo mateřských povinností rozhodla vyjet znova na Mistrovství Evropy a náš psí gynekolog nám doporučil navrhnout Molly jiného partnera, začali jsme přemýšlet o nové nevěstě pro Asiho. Nemuseli jsme dlouho hledat, Carrie byla horkou kandidátkou už od svého narození. Protože jsme se však v polovině července chystali na Mistrovství Evropy do Holandska s Molly, Carrie a Asim, řešili jsme s naším psím gynekologem i otázku, zda by pro čerstvě nakrytou fenku, reps. její budoucí potomstvo nebyla podobná zátěž nebezpečná. Odpověď: „Nechte to na fence, sama si určí co zvládne a prokrvení v této fázi pouze rýhujících se buněk je jen prospěšné!“ nás sice trochu uklidnila, ale pochybnosti zůstávaly. Poslali jsme ještě rodokmen budoucího vrhu „D“ Koertovi a ten se o něm vyjádřil velmi dobře. Zná lépe než my předky našich budoucích štěňátek mnoho generací zpět. Nelíbí se mu jenom jedna Asiho babička, ale co naděláme… nikdo není dokonalý.



Asi, potomek našeho Brana zdědil po svém dědečkovi krásnou hlavu, elegantní pohyb, ale hlavně – povahu svých holandských předků. Je to snad nejhodnější pes, kterého máme. Nepere se, je citlivý k dětem, starým lidem. Pokud je ale napaden, brání se bez rozmýšlení, je hrdý, vznešený a statečný. Je to tedy především jeho povaha, kterou bychom si rádi v chovu udrželi.



Budoucí maminka jeho dětí, tvoří s Asim nerozlučnou dvojici. Už od chvíle, kdy se postavila na všechny čtyři a bylo rozhodnuto, že zůstane doma si na všech vycházkách spolu divoce hrají, honí se a dovádějí.



Když se tedy Carrie, protože o ní je celou dobu řeč, začala začátkem července hárat, nechali jsme ji během hárání volně. Rozhodnutí je nejlépe ponechat vždycky na fence. Jestliže se nechá sama nakrýt, znamená to, že má nejen odpovídající věk, ale i touhu, stát se matkou. Ukázalo se, že Carrie a Asi se mají opravdu rádi…. tím vznikli jejich potomci pracovně nazvaní „šacalíci“ –Aša a Carrie. Carrie se tvářila i po nakrytí velmi spokojeně. Radostně s námi vyrazila na výlet do Holandska, aby se postavila na start ME a s obrovskou chutí proběhla obě trati. A tak tady vlastně malí „šacalíci“ proběhli cílem ME v Oirschotu na sedmém místě…. Třeba jim to do vínku dá lásku k coursingovému sportu.



Vůbec naše mladá maminka zatím příchod svých dětí vůbec neřeší a běhají s Asim o závod na vycházkách, vrhají se dolů do strží.





Že nám, lidem, při tom jejich řádění vstávají občas vlasy hrůzou…. Malí šacalíci budou zřejmě velmi odolné potomstvo :) zatím si užívají všechny radosti deerhoundího života plnými doušky.



Nevíme, co dostanou od svých rodičů do vínku, ale doufáme že získají po Asim jeho ušlechtilou povahu a po své mamince eleganci a krásu, doufáme, že za dva roky se postaví fenka z tohoto vrhu nebo psík, kteří zůstanou doma, vedle Carrie a Asiho na coursingových drahách, ….doufáme, že najdou všichni nové a laskavé domovy.





Co však je naprosto jisté - po své babičce Randisce budou mít úžasnou chuť do života, radost ze všech lumpáren, trochu poťouchlosti, trochu deeří střeštěnosti – vždyť to budou švédští prateroristi! Tak už se, Randisko, nezlob a pojď se ke mně zase pomazlit, bez Tebe by nebyla ani Carrie, ani malí šacalíci….

---