22.11.2007

Napadl u nás krásný bílý sníh a my pejsci si to pořádně užíváme …



V pátek 16.11. začalo zase nějaké velké balení, že by deerhoundí výlet? Ale nejedeme všichni, Bazi, Kesinka a jezevčíci zůstávají doma. To bude asi nějaká otravná výstava, ale paničky říkaly, že by snad měla být poslední v roce 2007. Ale proč tedy vyrážíme v pátek odpoledne? Asi to bude kvůli tomu sněhu, který občas na cestách klouže, ale hrají se v něm úžasné deerhoundí hry …







A tak nás okolo třetí hodiny naložili do auta a vyjeli jsme směrem do Prahy. Tam nás prý čeká teta a strejda, co nemají doma žádné pejsky. Tak to se budeme muset chovat slušně, aby si nás chlupaté čtyřnožce oblíbili. Třeba bychom tam mohli ubytovat nějaké naše terieří štěňátko. Strejda už je v důchodě a měl by na něj spoustu času. Alespoň by na chalupě a na zahrádce nebyl tak opuštěný, když teta ještě chodí do práce a o pejskovi už dlouho uvažují. Po dlouhé cestě jsme konečně zastavili na parkovišti. Hurá! Jde se na procházku! Všude kolem stály vysokánské domy. A kdybyste viděli, jak nás všichni kolemjdoucí obdivovali a těch vůní, co tam bylo mezi keříky …

Pomalu jsme došli ke dveřím jednoho takového vysokého domu. To kdybyste deerhoundi viděli, ten byl tak veliký, ani na vršek jsme málem nedohlédli! Otevřela nám teta, tu už známe. Co to, zavolala nějakou divnou pohybující se krabici a my do ní měli vlézt! Molly má úplně jiný názor. Tam ona nepůjde! Ale panička řekla, že šlapat do jedenáctého patra nebudeme a tak se nedalo nic jiného dělat. Nastoupili jsme do té podivné krabice. Hůůůůůůůů a jeli jsme nahoru. Vystoupili jsme a šli do bytu. Celý byt jsme prozkoumali a moc se nám tam líbilo. V jednom pokoji nám dali na zem naše pelíšky. Byla tam taky válenda , no Švédíci přece nikdy nespí na zemi. Paničky se strejdou a tetou večeřely v obývacím pokoji a my jsme si umíníli, že budeme ti nejvychovanější deerhoundi, co znáte. A tak u stolu loudil jen terier a my leželi na pelíšcích. Byli jsme tak hodní, až to naší paničce přišlo podezřelé a přišla nám sáhnout na čumáčky, jestli nejsme nemocní. Pak následovala večerní procházka, kterou kazilo jen to,že jsme museli zase jet tou divnou krabicí …

---

V sobotu 17.11. jsme vyrazili na výstavu, ale co se nestalo, najednou stojíme, paničky nás nevytahují z auta a jsou hrozně rozčilené…. Po dlouhé chvíli se panička Hanka rozhodla a vytáhla nás a šli jsme po poli, což nám připadalo jako skvělý nápad a jen jsme nepochopili, že si panička Hanka na procházku po blátivém poli bere sváteční bílé kalhoty. Chvílemi jsme běželi a všem se nám to moc líbilo, teda všem nám pejskům. Doběhli jsme až k výstavnímu kruhu, kde nás uvítali Boušovi s Janinkou. Paní rozhodčí Iveta Vojteková ze Slovenska byla moc hodná a posuzovaní začala až kolem desáté hodiny, protože nejen my jsme zůstali viset s autem v zácpě, tedy tak tohle všechno nazývaly paničky.



Pak jsme se vystavovali, nejdříve šli Draggiho synové – Dear a Douglas, vyhrál Douglas, je to moc pěkný kluk. Ani Dear se nenechal zahambit a na to, že byl na své první výstavě on i jeho panička, byli oba moc šikovní. Pak se šel ukázat náš šampion Draggi a získal ocenění výborný 1, CAC, CACIB. Ve třídě mladých, kde jsem se vystavovala já, Randiska, a Janinka od Boušů, jsem dostala velmi dobrou 2 = prý jsem jemná něžná fenečka, co potřebuje dospět (hmmm, to mě paní rozhodčí asi nikdy ještě venku nepotkala – teda že jsem jemná a křehká, chacha). Po mně nastoupila Molly a získala ocenění výborná 1, CAC, CACIB. Paničky na ni byly moc pyšné a já si říkala, jen počkej, až tě venku budu honit! BOB dostal syn našeho Draggiho Douglas.

Výstava byla kvalifikační na Crufts 2008 a Molly s Draggim získali kvalifikaci na tuto velmi prestižní výstavu.

Po vystavení jsme vyrazili zásobit se na zimu do stánků. Paničky koupily pytel piškotů, deky, obojky, obrázky a ostatní psí ňaminky a doplňky. K večeři nám koupily i pravou švédskou konzervu se sobem a byla teda opravdu moc dobrá. Pak jsme jeli zpět ke strejdovi, opět tou krabicí zvanou výtah a pak už jsme se jen navečeřeli a šli spát.

---

V neděli ráno nás probudili a po krátké procházce nás zase naložili do auta – „jedeme na coursing ,“ říkaly nám paničky. Bezva, jestli si nevymýšlejí, tak se jdeme bavit my deerhoundi i kernice Gina! A opravdu – vyrazili jsme totiž na trénik coursingu do Kralup nad Vltavou. Byl tam opravdu ten báječný běhající střapec a my si mohli užít honění a běhání.

Molly si doběhala coursingovou licenci a v cíli střapec ulovila.



Já Randiska jsem běžela s Draggim a moc jsme si to užili!

Běžela i Gina, ale jakmile zjistila, že jí střapec utíká příliš rychle, doběhla si pro paničku, aby jí jistila jednu stranu a popřípadě ten střapeček ulovila, ale Gina nakonec statečně doběhla až do cíle, kde také střapec zakousla. Potřebovala by nějakého kerního partnera, který by jí pomohl s lovem střapečku, tak se jí to třeba příští rok splní a už na to nebude sama. Protože my deerhoundi jí s tím podle nějakých pravidel nemůžeme pomoct.





Jako poslední běh nás pustili všechny tři dohromady a v cíli jsme to ulovili a také zakousli.

Po krátké vycházce k řece jsme se rozjeli domů. A Draggi se zase koupal, což teda nechápu, v takové zimě …

Napsala Randiska za všechny deery i Ginu od Voborníků.