Standard plemene SKOTSKÝ JELENÍ PES doplněný podrobným komentářem

1. část

Málokdo ví, že kromě našeho oficiálního standardu FCI, existují s mírnými úpravami i standardy anglické a americké. Pokusila jsem se přeložit pro Vás všechny pohledy chovatelů deerhoundů , jednak ze země původu kde plemeno vzniklo, ale i ze země, kde je chováno v největším známém počtu. Do komentářů jsou připojeny i postřehy některých evropských chovatelů. Chtěla bych touto cestou poděkovat panu Lammertu Stokerovi, který sbírá standardy plemene od chvíle, kdy bylo uznáno, spolu s komentáři k popisovaným částem těla a který mi byl velmi nápomocný při přípravě tohoto projektu.

Slovo úvodem ke standardu

Standard plemene byl původně vytvořen lidmi, kteří měli zkušenosti s plemenem ještě v době, kdy byli deerhoundi využíváni pro jejich původní práci. Přibližovat se ke standardu tak blízko, jak jen je možné je hlavním požadavkem pro každého, kdo je zapojen do chovu, protože každý znak je tu buď, aby sloužil určité funkci v pracovním využití nebo aby ukazoval čistotu chovu, u nějž byly odstraněny nežádoucí vlastnosti související s křížením.

Standard je prostě nejdůležitější věc, se kterou se musí seznámit každý, kdo to s chovem jakéhokoliv plemene myslí vážně, a nikdy není možné dostatečně zdůraznit, že by se s ním měl začátečník opravdu důkladně seznámit a že i zkušený chovatel, vystavovatel a rozhodčí by si měl najít čas si jej pravidelně přečíst. Pro každého, kdo chce vystavovat, je znalost standardu nezbytná, protože neznáme-li přednosti a vady svého psa, není možné předvést ho co nejlépe. Není vždy možné si udělat správnou představu o tom, jak má deerhound vypadat pouhým pozorováním psů ve výstavním kruhu, je totiž docela možné, že celá třída může reprezentovat více či méně stejnou vadu. Čas od času se také často se vyskytující vada začne jevit jako normální stav. Z toho je jasné, že není možné určit zda je pes bezvadný bez předchozí obšírné znalosti standardu plemene.

Pro každého, kdo chce chovat bezvadné deerhoundy platí stejná pravidla. Chovatelé musí znát přednosti a vady své feny, aby mohli vybrat vhodného krycího psa, jinak nemohou doufat, že se jim podaří odstranit jakékoliv vady u budoucích generací. Musíme mít stále před sebou ideál, cíl, ke kterému míříme, jak jinak bychom poznali, že už se k němu blížíme? Standard je ideál. Přestože je možné získat vítěze i náhodou, to nám nepomůže v chovu pro budoucí generace, a nemůže to nahradit vaše znalosti a touhu neustále se učit. Všichni chovatelé musí být oddáni snaze dosáhnout ideálu, i když to bude jejich vlastní interpretace. To je to, co dělá chov a vystavování tak zajímavým. Bez něj bychom měli všichni před očima stejný obrázek, žádali bychom stejné krycí psy a stejní psi by vyhrávali na každé výstavě. Výsledek by byl tak nudný, že by se nikomu do chovu ani vystavování nechtělo. Osobní preference také pomáhají udržet plemeno zdravější, protože každý chovatel klade důraz na jiné znaky, a tak se do chovu dostává širší spektrum krycích psů.

Přesto je ale nutné mít na paměti, že všechny tyto variace musí být stále v rámci standardu. Každý z nás preferuje jinou barvu a velikost, ale například délka srsti je velmi specifická. Takže máte-li rádi krátkou srst, velké uši nebo veselý ocásek, potom deerhound není plemeno pro vás. Všechny obměny musí být stále v mezích standardu plemene.

FEDERATION CYNOLOGIQUE INTERNATIONALE
SECRETARIAT GENERAL: 14, Rue Leopold II, 6530 THUIN (Belgique)

FCI – Standard č. 164 a

Deerhound – standard
Britské plemeno

Celkový dojem: Podobá se hrubosrstému greyhoundu větších rozměrů a se silnější stavbou kostry.

Charakteristika: Stavba těla vyvolává dojem jedinečné kombinace rychlosti, síly a především vytrvalosti, která je nezbytná k uštvání jelena; nicméně se přitom zdůrazňuje všeobecné zachování ušlechtilé důstojnosti.

Povaha: mírný a přátelský. Poslušný a snadno vychovatelný, snaží se vyhovět. Povolný a vstřícný, vždy důvěřivý, nikdy není mrzutý, agresivní nebo plachý. Projevuje se s důstojným klidem.

Hlava a lebka: Nejširší je v místě uší, pak se zlehka zužuje směrem k očím a výrazněji od tlamy k čenichu; přiléhavé pysky. Dlouhá hlava; horní část hlavy je spíše plochá nežli klenutá s velmi lehkým převýšením přes oči, bez stopu. Mozkovna je pokryta dost dlouhou srstí, která je měkčí, než ostatní osrstění. Hřbet nosu je lehce ohnut dolů a je černé barvy. U světleji zbarvených psů se dává přednost černější tlamě. Zřetelný knír ze skoro hedvábné srsti, dostatečná bradka.

Oči: Tmavé; většinou tmavohnědé nebo barvy lískových oříšků. Světlé oko je nežádoucí. Oči jsou skoro kulaté a mají pokojný výraz, je-li pes v klidu, ale když je vzrušen, má pronikavý do dálky zaměřený pohled.

Uši: Vysoko nasazené a v klidu složené dozadu. Při vzrušení jsou pozdvižené nad hlavu, ale nepřestávají být složené. Krajně nežádoucí je ucho velké, tlusté, ploše na hlavě zavěšené či ucho stojaté. Ucho je porostlé měkkou lesklou srstí jako myší kožíšek, čím kratší tím lepší; na uších nemá být dlouhá srst, ani třásně. Ucho je černé nebo tmavě zbarvené.

Chrup: Silné čelisti s perfektním, pravidelným a úplným nůžkovým skusem, to znamená, že horní řezáky těsně přesahují řezáky spodní a stojí kolmo k čelistem.

Krk: Velmi silný, řádné délky, která bývá někdy poněkud zakryta hřívou. Týlní hrbol vyčnívá zřetelně v místě nasazení hlavy. Krk je bez laloku.

Hrudní končetiny: Dobře uložené lopatky, nepříliš daleko od sebe. Přetížené a strmé lopatky jsou nežádoucí. Mezi lokty a tlapkami jsou přední končetiny rovné, široce a oválně formované. Jsou žádoucí solidní široká předloktí a lokty.

Trup: Trup a celková stavba těla je jako u greyhounda s většími proporcemi a se silnějšími kostmi. Hrudní koš spíše hluboký nežli široký, ale nemá být příliš úzký a utvářený z plochých žeber. Bedra dobře klenutá, spadající dozadu k ocasu. Rovná horní linie je nežádoucí.

Pánevní končetiny: Záď spáditá, široká a plná síly, kyčelní hrboly jsou daleko od sebe postavené. Zadní končetiny jsou v kolenech dobře zaúhlené – s velkou délkou mezi kyčlemi a hlezny. Široké. Oválné kosti.

Tlapky: Uzavřené, s pevnými klouby. Silné drápy.

Ocas: Dlouhý, silný u kořene, zužující se a dosahující skoro až na zem. V postoji spadá úplně rovně dolů anebo je lehce prohnutý. V pohybu je nesen prohnutý, ale nikdy se nezvedá nad hřbetní linii. Ocas je dobře pokryt srstí, na vrchní straně silnou a drátovitou, která je na spodní delší, tvorba lehkých třásní ke konci ocasu není na závadu. Zabočený nebo do kruhu nesený je nežádoucí.

Chůze/pohyb: Lehký, živý, paralelní, dlouhý záběr.

Osrstění: Střapaté, ale ne příliš mnoho srsti. Vlnitá srst není přípustná. Správné osrstění je husté, krycí, huňaté, na omak se jeví srst drsná či kadeřavá. Na trupu, šíji a pánevních končetinách je tvrdá a drátovitá srst, asi 7 – 10 cm dlouhá; na hlavě, hrudi a na břiše je mnohem měkčí. Na vnitřní straně předních i zadních končetin vytváří srst lehké třásně.

Barva: Tmavě modrošedá, tmavě a světle šedá nebo žíhaná; taktéž žlutá, červeně písková nebo červenohnědá s černou maskou a s černýma ušima, končetinami a ocasem. Bílý znak na hrudi, bílé prsty a malá bílá špička na ocase – to je povoleno, ale čím méně bílé, tím lépe, aby pes se jevil jednobarevný. Bílé znaky na hlavě či bílý límec jsou nepřípustné.

Váha a velikost:
Psi: žádaná minimální kohoutková výška 76 cm
váha cca 45,5 kg
Feny: žádaná minimální kohoutková výška 71 cm
váha asi 36,5 kg

Vady: Na všechny odchylky os shora uvedeného standardu se pohlíží jako na chyby, jejichž hodnocení musí být v přesném poměru se stupněm odchylky.

Poznámka: Psi musí mít dvě zcela zřejmě normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.

Schváleno Generálním zasedáním ve dnech 23. – 24. 06. 1987 v Jeruzalému.

Překlad do češtiny (z německé předlohy FCI/No 164 a):

Ing. Markéta Kalousková
Nad Želivkou 459
164 00 PRAHA 6
Tel.: 2 31 678 82

Praha 7. 02. 1998