Standard plemene SKOTSKÝ JELENÍ PES s komentářem II. část

Každá část standardu FCI, tak jak je uveden níže, je, doplněna detailnějším vysvětlením. Musím zdůraznit, že toto „vysvětlení“ je překlad základních myšlenek z komentářů standardu od předních anglických – standard anglický je poněkud odlišný, stejně jako amerických – i zde je standard s některými úpravami oproti FCI a ostatních evropských chovatelů. Komentář je doplněn kresbami s ukázkami hlavních vad, které se obecně vyskytují u plemene. Standard plemene, který jsem použila, je ten nejnovější , který je oficiálně používaným českým překladem standartu FCI. Pro zajímavost uvádím v některých bodech v závorce doslovný překlad původního anglického originálu a to tam, kde se mi jeví jako přesnější vystižení určité vlastnosti plemene.

1) Celkový vzhled

Podobá se hrubosrstému greyhoundu větších rozměrů a se silnější stavbou kostry.





2) Charakteristika

Stavba těla vyvolává dojem jedinečnou kombinace rychlosti, síly a především vytrvalosti, která je nezbytná k uštvání (v ang. originálu přesně „stržení“) jelena, nicméně se přitom zdůrazňuje všeobecné zachování ušlechtilé důstojnosti.



Povaha

Mírný (ang. originál vznešený) a přátelský. Poslušný a snadno vychovatelný vzhledem k jeho snaze vyhovět. Povolný a vstřícný, vždy důvěřivý, nikdy není mrzutý, agresivní nebo plachý. Projevuje se s důstojným klidem. (Ang. or.Učenlivý s dobrou povahou, nikdy není podezřívavý, agresívní nebo nervózní. Nese se s tichou důstojností.)

Anglický komentář: Myslím, že je zavádějící, říct, že deerhound je poslušný, protože to evokuje naučenou poslušnost pracovního psa, jsem ráda, že můžu říct, že s něčím takovým jsem se u deerhounda nikdy nesetkala. Také nemůžeme říct, že se snaží vyhovět. Jsou bezstarostní, a jestliže to, co chcete aby udělali zapadá do toho o čem už stejně uvažovali, s radostí to udělají. Ale určitě nemají rádi striktní povely a trvat na tom, že musí něco udělat, určitě není způsob, jak získat jejich spolupráci. Všechno, co lze říci, je, že jsou pravděpodobně nejposlušnějšími chrty.

Americký komentář: Ačkoliv standard přímo neuvádí tuto zmínku, deerhound je podle něj reservovaný a vznešený - plemeno bylo šlechtěno, aby bylo mimořádně klidné. Nemohl si dovolit být hlučný, když číhal v záloze na jelena prchajícího před psy. Do sebe obrácené, tiché chování je neodmyslitelným rysem plemene. Závěrem lze říci, že deerhound se nikdy nechová živelně ani při předvádění ve výstavním kruhu a neměl by být penalizován za nedostatek této živelnosti.

3) Hlava a lebka

Nejširší v místě uší, pak se zlehka zužuje směrem k očím a výrazněji od tlamy k čenichu, pysky přiléhavé. Dlouhá hlava, lebka spíše plochá než klenutá, lehce vystouplá kolem očí, bez stopu. Hlava je pokryta středně dlouhou srstí, měkčí než osrstění zbytku těla. Hřbet nosu je lehce ohnut dolů (ang. orig. lehce klabonosý) a černé barvy. U světleji zbarvených psů se dává přednost černější tlamě. Zřetelný knír ze skoro hedvábné srsti, dostatečná bradka.



Anglický komentář: Hlava by měla být nejširší v místě týlního hrbolu, kde by správně měly být nasazeny uši. Horní část lebky by měla být plochá a neměla by se jevit kulatá ani při pohledu ze předu ani z profilu. Všimněte si, že nad očima by měla být lebka jen velmi lehce vystouplá, a že původní starý standard říká, nic podobajícího se stopu. Těžká hlava s příliš velkou mozkovnou ve srovnání s čenichovou partií nebo hlava s příliš výrazným stopem, vypadají hrubě a ošklivě. Starý standard také dovoloval modrý nos u modro plavých psů, ačkoliv tuto barvu je dnes již vidět jen zřídka. Jsou žádoucí dostatečně dlouhé chlupy na tlamě, aby vytvořily dobré vousy a bradku, současná praxe zkracování těchto chlupů je nesprávná.

Americký komentář: Hlava se při pohledu shora i z profilu klínovitě zužuje, s mocnými čelistmi a přilehlými pysky. Černý hřbet nosu je nepatrně klenutý, dávající výraz náznaku klabonosu. Hlava je dlouhá a lebka rovná. Okolo očí je velmi nepatrně zvýrazněná, ale není zde stop. Hlava harmonuje s měkkým výrazem tmavě hnědých očí, bradkou a neupravenou, rozčepýřenou srstí. Správně osrstěná hlava často nepřímo maskuje moudrý výraz. Výraz je měkký a vznešený s výjimkou okamžiku napětí ( kdy je ve střehu).









Oči

Tmavé. Většinou tmavohnědé nebo barvy lískových oříšků. Světlé oko je nežádoucí. Oči jsou skoro kulaté a mají pokojný výraz, je-li pes v klidu, ale když je vzrušen, má pronikavý, do dálky zahleděný pohled.

Anglický komentář: V zásadě by oči neměly být tak velké, aby byly vypouklé, tak jak je tomu u některých plemen, ani ne nějak hluboce zasazené, aby kazily výraz nebo způsobovaly problémy, jako je entropie. Výraz je jednou z nejdůležitějších věcí, ale také pravděpodobně nejobtížněji definovatelných. Je zcela možné vidět správný výraz u psa s lehce světlýma očima, a někdy je naopak těžké ho najít u psa s velmi tmavýma očima, někdy tmavost může dokonce výraz úplně zakrýt. Žádoucí výraz je, když se pes dívá člověku přímo do očí (jednoznačný znak tohoto plemene) a současně se dívá skrz něj a myslí na mnohem důležitější věci.

Americký komentář: „Měkký klidný výraz“ umocňuje moudrý pohled středně až tmavohnědých očí popř. barvy lískových oříšků a nepatrně zvýrazněných lícních partií. Velmi světlé oko je nežádoucí, protože potlačuje sladce toužebný výraz. Oční víčka by měla být dobře pigmentovaná.

Uši

Vysoko nasazené a v klidu složené dozadu. Při vzrušení jsou pozdvižené nad hlavu, ale nepřestávají být složené. Krajně nežádoucí je ucho velké, tlusté a ploše na hlavě zavěšené, či ucho stojaté. Ucho je porostlé měkkou srstí jako myší kožíšek, čím kratší, tím lepší; na uších nemá být dlouhá srst, ani třásně. Ucho je černé nebo tmavě zbarvené.

Anglický komentář: Malinké uši byly oceňovány, protože byly znakem čistšího chovu. Současně se však využívalo různých křížení k získání žádoucích vlastností využitelných zejména pro lov – například schopnost stopovat. Stopaři měli velké uši, aby jim pomáhaly zachytit pach, když slídili, a velké uši u deerhounda tedy mohou být znakem, že u jeho předků se objevila cizí krev. Nehledě na to, že velké uši nejsou pro chrty nezbytné, jsou zranitelnější a velmi nepěkné. Jestliže jsou uši nasazeny správně vysoko, poznáme, že jakmile jsou při vzrušení zvednuty, převyšují temeno hlavy. Štěňata často nosí uši na temeni hlavy a jestliže je to schopen udělat i dospělý jedinec přinejmenším to ukazuje, že jsou uši správně vysoko nasazeny. Příliš často jsou vidět psi s ušima nasazenými tak nízko, že by bylo nemožné, aby se kdy položily na temeno hlavy nebo alespoň zvedly nad jeho úroveň. Jestliže jsou uši nasazeny dostatečně vzadu, jsou-li složeny dozadu téměř se dotýkají. Většině deerhoundům rostou i na uších nad krátkou černou srstí ještě jemné stříbrné chlupy, které jdou snadno odstranit, pod nimi však musí být správná srst.

Americký komentář: Deerhound má vysoko nasazené růžičkové ucho. Deerhound by neměl mít vztyčené nebo naopak tlusté ucho ploše visící podél hlavy.Jestliže je ucho nasazeno nesprávně lebka se nejeví jako rovná. Vystavovatelé někdy vytrhávají dlouhou srst na uších, potrhují tím jemnou tmavou srst pod ní, která vypadá jako samet. Deerhoundi často reagují na běhání a „hru“ při posuzování tím, že použijí své uši – tyto můžou být polovzpřímené, ale nesmí se ztratit jejich naznačené složení.





Chrup

Silné čelisti, s perfektním, pravidelným a úplným nůžkovým skusem, to znamená, že horní řezáky těsně překrývají dolní řezáky a stojí kolmo k čelistem.



Anglický komentář: Čelisti musí být silné, aby udržely jelena. V původním starém standardu byl požadován klešťový skus, což znamená, že se zuby ve předu setkávají jako kleště. Jak je obvyklé, tlamy všech deerhoundů se nemohou změnit přes noc, předpokládám, že oba skusy jsou akceptovatelné ve výstavním kruhu. V praxi jsou obvyklé oba skusy, nůžkový je preferován, protože u starších psů,klešťový skus způsobuje opotřebení dolních řezáků. Pes má mít celkem čtyřicet dva zubů, nejčastěji chybí premoláry (třenové zuby), ačkoliv toto v době psaní této práce nebyl obvyklý problém našeho plemene. Obecně deerhoundi nemívají vady tlamy.

Americký komentář: Skus nůžkový, ale i klešťový je akceptovatelný. Jako u ostatních chrtů jsou žádoucím znakem silné čelisti.

Pozn. Povšimněte si u obou komentářů připomínky skusu klešťového. V anglickém komentáři je odůvodněn jeho výskyt tím, že byl zakotven v původním, historickém standardu jako skus žádoucí pro dobré uchopení kořisti a trhání. U nás se traduje, že klešťový skus, který je u plemene irský vlkodav akceptovatelný, je pro deerhounda vylučující vadou. V našich odchovech, pokud je mi známo se zatím klešťový skus nevyskytnul. Přesto je poznámka o něm přímo ze země původu plemene nesporně zajímavá.

Překlad a komentář Eva Voborníková, 2007

Fotografie a obrázky převzaty ze semináře pro rozhodčí září 2006, díky patří paní Glenis Peach, paní Sue Finnet, panu Hectoru Heathcote, pánům Koertu Hesselingovi a Lammertu Stokerovi