|
Kontakt:
Foto měsíce |
 | |||||||||||||
|
Standard plemene SKOTSKÝ JELENÍ PES s komentářem V. částTlapky Uzavřené a s pevnými klouby. Drápy silné. Anglický komentář: Tlapky musí být uzavřené s pevnými klouby a téměř krychlovitého tvaru, spíše než kulaté jako u kočky nebo oválné jako u zajíce. Prstové polštářky by měly pohlcovat otřesy, proto by měly být silné a dobře vyvinuté, tak aby vznikl pocit psa kráčejícího po malých gumových balóncích. Volná otevřená tlapka s malými polštářky je náchylnější ke zranění při práci a vypadá velmi nevzhledně. Předpokládá se, že tmavé polštářky jsou pevnější než růžové a že tmavé drápy jsou tvrdší než světlé, což je jedním z důvodů, proč jsou tmavé tlapky preferované. Drápy by měly být krátké, pevné a měly by se dotýkat země, když se pes pohybuje. Americký komentář: Tlapky by měly být dobře zkloubeny a silné, aby vydržely běh těžkým terénem. Tlapka musí být kompaktní, ale ne příliš úzká, kvůli ztrátě odolnosti. Polštářky deerhoundí tlapky jsou tlusté. Ploché nohy, otevřené tlapky, nemůžou podpořit deerhounda v práci a považují se za velmi hrubou chybu. Silné drápy umožňují psovi zabrat naplno v těžkém terénu.
Ocas Dlouhý, u kořene silný, postupně se zužující, dosahující téměř na zem. V postoji držený zcela rovně dolů nebo do oblouku. V pohybu nesený v oblouku nikdy však nad linii hřbetu. Dobře osrstěný, v horní části silná a drsná srst, v dolní části delší, směrem ke konci ocasu, není na překážku malý praporec. Zvlněný nebo kroužkující ocas není žádoucí. Anglický komentář: Starý standard říká, že ocas by měl končit asi 1,5 palce nad zemí, takže při správné délce chlupů by spuštěn rovnou dolů, měl vypadat, jakoby se dotýkal země. Nejdůležitější je nasazení ocasu. Ocas by měl být nasazen na konci dlouhé spádité zádě, přibližně na úrovni kyčelních hrbolů, a jestliže je opravdu takto správně umístěn v této pozici, neměl by být snadno zvednutelný nad úroveň hřbetní linie. Vesele nesený ocas indikuje špatnou stavbu zadní části těla, většinou krátkou a málo spáditou záď, a někdy také příliš rovný hřbet. Zadní končetiny takového jedince budou nedostatečně nebo nevyrovnaně zaúhlené a budou ho tak znevýhodňovat při vykonávání jeho původní práce. Z čistě estetického hlediska je to neatraktivní vada, která velmi narušuje boční pohled na psa v pohybu. (Omluvit lze jen dospívající psy, i když správné nasazení ocasu by špatné nesení nemělo umožňovat ani jim.) Zakřivení na konci jinak dobře neseného ocasu je někdy téměř nepostřehnutelné, zejména u fen, které nesou ocas často velmi nízko, ale velký kroužek na ocase vypadá značně nevzhledně a v obou případech se jedná o vadu, je-li zakřivení pevně zafixované a neobjevuje-li se pouze v pohybu. Jestliže je zakřivení pružné, je třeba říci, že nevadí psům při používání ocasu k vyrovnávání rovnováhy při běhu a při práci. Někteří staří chovatelé pracovních deerhoundů dokonce tvrdí, že stočený konec ocasu v pohybu ukazuje na mimořádně kvalitního pracovního psa a ti, kteří se věnují výhradně lovu, coursingu a dostihům taková zvířata dokonce ve svých chovech prosazují. Americký komentář: Mírné rozdíly v délce ocasu jsou povolené; ocas by měl dosahovat někam do oblasti 1,5 palce od země a 1,5 palce pod hlezna. Ocas by měl být dlouhý, tlustý a silný, protože je používán jako protizávaží při obratech. Měl by být nesen nízko; je vlastně jakýmsi pokračováním horní linie v mírném zakřivení. Nikdy by neměl být nošen nad hřbetní linií. Ve cvalu by ocas měl zaujmout příjemně vypadající křivku s koncem neseným o něco výše nad hlezny. Kroužkující ocasy nejsou žádoucí.
Překlad a komentář Ing. Eva Voborníková, 2008 Fotografie a obrázky převzaty ze semináře pro rozhodčí září 2006, díky patří paní Glenis Peach, paní Sue Finnet, panu Hectoru Heathcote, pánům Koertu Hesselingovi a Lammertu Stokerovi |
|||||||||||||
