24.06.2008

Již tradičně jako každý rok, jsme se vypravili v květnu na Holandskou klubovou výstavu. Letos slavil jejich Deerhound klub své 25. výročí a tak byla celá výstava slavnostnější než obvykle. Jako rozhodčí byla pozvána paní Glenis Peach, chovatelská stanice Kilbourne.

Výstava se konala 1. května v Kaatsheuvel. Slíbili jsme,že necháme u nás doma vyrobit zvláštní ceny pro oba držitele titulu CAC (nejlepší pes a fena vybíraní z vítězů včetně jedinců ze třídy mladých) a také cenu pro nejlepšího představitele plemene BOB z českého skla. Na obě ceny umělecký rytec skla z Jihlavě vybrousil deerhoundí hlavu. Váza pro BOB i skleničky pro Cac vypadaly velmi dobře.

CAC

BOB

Měli jsme moc práce a tak jsme dárkové krabičky na ceny neřešili a začali jsme je shánět na poslední chvíli. Lépe řečeno cestou na samotnou výstavu.

Mysleli jsme si, jak to bude jednoduché, ale nebylo. V potřebném rozměru a dvě stejné prostě nebyly k nalezení, ani v Praze. A tak nám nezbylo nic jiného, než vzít za vděk krabičkami a květinovým motivem růžových pivoněk, které určitě nebyly tím, co jsme si původně představovali tj. jednoduché a vkusné. Naštěstí se kamarádům později líbily a tak nám spadl kámen ze srdce.

Nicméně jsme se sháněním hodně zdrželi a navíc jsme stáli v zácpě v Praze, tak jsme dorazili do Belgie k Paulovi, chovateli našeho Draggiho, kde jsme měli přenocovat, až kolem čtvrté hodiny ranní. Pozdravili se krátce s Paulem a Ritou, omluvili se, pomazlili se s jejich deerhoundy a šli jsme hned spát.

Zahájení výstavy bylo stylové. Skot nás při hře na dudy uvedl do slavnostního kruhu.

Všichni deerhoundi dostali malé čelenky s červenými látkovými sobími parůžky, které hrály „Merry Christmas“ a jejich majitelé na slavnostní přípitek skleničku šampaňského. Randiska má ovšem velmi vytříbený vkus a tak se rozhodla svůj názor na kýčovité parůžky vyjádřit jednoznačně. Okamžitě je strhla Molly z hlavy a začala je ničit...

Pak následovalo posuzování, slunečné počasí střídaly prudké průtrže mračen a často i s kroupy. Blízko u výstavního kruhu však byl veliký stan, kam jsme se mohli schovat během předvádění a my jsme měli ještě navíc postavený ještě malý stan od Koerta s Lammertem.

A jak jsme dopadli? Draggi byl velmi dobrý 4 ve třídě šampionů, protože je naprosto odlišný typ než se líbí paní rozhodčí, ale velmi ocenila jeho pohyb i hlavu. Randis nastoupila v mezitřídě a umístila se na druhém místě s oceněním velmi dobrá 2, což je podle anglických rozhodčích ocenění pro velmi kvalitní jedince. Největším překvapením byla naše Molly, vyhrála třídu otevřenou a titulem výborná 1.

Randis

Draggi

Titul BOB získal syn naší Aimee Terri Irater, GrandCru Brut of Dirty Mind, Nejlepší fenou se stala MaMaMia of Dirty Mind.

Celkem se na této výstavě předvedlo šest vnoučat naší Terinky, máme z nich radost.

Růženka

Také jsme mohli vidět otce našeho Asiho, který se umístil na druhém místě za Brutem, ve třídě chovatelské (speciální třída, kde je podmínkou, aby byl majitel i chovatel stejný).

Tatínek Asiho

Večer se konala slavnostní večeře a my jsme si nechali podepsat knížky o britských šampionech, jejichž autorkou je přímo paní Glenis Peach, povídali si s přáteli a poté jsme se vrátili zpět k Paulovi a Ritě.

Paul

Rita

Druhý den ráno, jsme vyrazili s deerhoundy na procházku do místního lesíka. Sestra Draggiho Deva si hrála s Randiskou a vůbec si to všichni náramně užívali a rozuměli si.

Odpoledne nás Paul s Ritou vzali ukázat okolí jejich městečka Mol, abychom poznali i část místních pamětihodností.

Jako první jsme navštívili malé opatství, kde mají vyhlášenou zmrzlinu, kterou jsme samozřejmě ochutnali.

Poté jsme jezdili po místních městečkách s krásnými kostely a se starobylou studnou, která nám možná splní přání, když jsme do ní hodili minci ...

Navečer nás čekalo překvapení. Paul se nás zeptal, jestli máme rádi steak a protože jsme řekli, že ano, jeli jsme do vyhlášené místní restaurace, kde dělají speciální druh hranolek, tzv. stepní trávu. Jsou to velmi tenké a dlouhé hranolky. Paul nám všem objednal pánskou porci a byl velmi zvědavý, jestli ji dokážeme sníst ...

Snažili jsme se, ale … Paul měl z toho obrovskou radost a sdělil nám, že ani Liv a ani Yolanda to také nesnědly.

V sobotu ráno jsme se rozloučili s tím, že se za šest týdnů opět všichni uvidíme, ale tentokrát na naší klubové výstavě v Náměšti nad Oslavou.

Cestou domů jsme navštívili ještě tradičně Lammerta a všechny jeho psy, kteří okamžitě věděli, že přijely piškoty. Prostě pro ně jsme návštěva, co vozí to malé kulaté a sladké ...