30.07.2008

Blížila se naše klubová výstava a s ní i každoroční setkání s našimi přáteli ze zahraničí , letos mělo být o tolik zajímavější, že jsme se měli seznámit s novými lidmi z Anglie. S lidmi, se kterými jsme si zatím pouze dopisovali.

Jeannie se poprvé ozvala, když jí napsal nějaký zájemce z České republiky o štěňátko deerhounda, které se právě u nich narodilo a ona nechtěla štěně prodat úplně neznámému člověku. Nakonec se ukázalo, že její tušení bylo správné – pán nebyl duševně zcela zdráv a štěně bylo jeho pouze utkvělou představou. Od té doby jsme si s Jeannie psali. Když jsem ji pozvala na naši klubovou výstavu, bylo to tak trochu „společenské gesto“. Jaké bylo však moje příjemné překvapení, když pozvání přijala! Odpověděla, že přijede s přítelem a malou dcerou a s kamarádkou, která je členkou výboru anglického deerhound klubu, posuzovatelkou, chovatelkou a redaktorkou časopisu, paní Joan Wragg.

Tradičně se k nám chystali i Paul a Rita Verstappenovi a Lammert Stoker. Ti už tu vlastně jsou jako doma, znají hotel, paní kastelánovou a v restauraci v Otradicích si neomylně objednávají oblíbená jídla.

Naše setkání začalo už ve čtvrtek odpoledne, kdy jsem pro naše „Angličany“ jela do Prahy na letiště. Po chvíli váhání a hlavně na radu mé dcery Hanky, jsem zavrhla naše malinké modré osobní auto a zvolila jsem náš velký červený VW Transporter. V letištní hale jsme měli jako dohodnuté poznávací znamení plavého kerníka Ginu. Chvíli jsme čekali, když se konečně objevila čtveřice, která mohla být ta pravá. A byla. Jen dceru Jasmine jsem si představovala poněkud větší, starší dámu mi představili jako Joan. Když jsem uviděla jejich zavazadla, byla jsem moc ráda, že jsem Hanku poslechla. Tohle všechno by moje malinké autíčko určitě nepobralo. V autě je přivítal můj věrný společník na cestách, jezevčík Andík. Hned si právě s Joan padli do oka a po následujících 5 dní spolu všude chodili.

Cestou do Náměště jsme se trošku seznámili a v Náměšti už nás čekali i Paul, Rita a Lammert. Zajeli jsme na večeři do našich „oblíbených“ Otradic a vše se pěkně rozbíhalo.

Druhý den ráno, hned po snídani jsme vyrazili na krátký výlet do renesanční Telče. Zaparkovali jsme kousek od vchodu do zámecké zahrady a hned za chviličku byl Lammert a Paul velmi šťastní, že jedou vlastními auty, protože Gina opět využila chvilinku, kdy nebyla střežená, našla si mrtvou rybu a ... vylepšila svůj image. Přezdívka od Joan „Smrdutá Gina“ jí zůstala potom po celou dobu. Navštívili jsme zámek, ale Lammert s Hankou a deerhoundy a Ginou šli do parku.

Cestou potkali svatbu „ v oranžovém“ – nevěsta šaty, dokonce ženich měl oranžový motýlek, což Lammerta, z holandského, oranžského království, nadchlo. Navíc večer hráli jeho „oranžoví“ evropský pohár v kopané s Francouzi! No prostě, to se muselo vyfotit. A když ještě svatebčané projevili o deerhoundy zájem ...

V sobotu byla klubová výstava. Fotbal dopadl výborně pro Nizozemí a tak měl Lammert i Paul také dobrou náladu. Deerhoundy měl posuzovat pan rozhodčí z Norska Knut Fr. Blütecher. Výstava se odehrávala jako již tradičně v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou, což je pro nás nejbližší výstava, ale zároveň nejnáročnější na organizaci a zařizovaní a o to více nás potěšila slova pana rozhodčího Blütechera:

"Chci poděkovat Wolfhound & Deerhound Klubu za příjemný chrtí víkend na nepředstavitelně krásném místě v roztomilé zahradě před velmi působivým zámkem, jen pár kilometrů od Brna. Nadšení chovatelé/vystavovatelé, spokojení, dobře ošetřovaní chrti, krásné prostředí, které výstavu ve skutečnosti propojovalo přímo s parkem u krásného zámku. Měl jsem to štěstí, posuzovat skoro po celém světě, ale nikde jsem neviděl tak krásné prostředí, s velkolepým zahájením ráno se skotskými dudy a průvodem mnoha krásných psů."

Nejdříve se představila naše "teta Kesinka", která se také zúčastnila slavnostního průvodu. Přihlásili jsme ji do třídy veteránů, kde soutěžila s dalšími šesti fenkami, ale byla zde nejstarší. Předvedla se krásně, stavěla se sama do postoje jako profesionál a byla na sebe moc pyšná a my na ni samozřejmě také, získala krásné ocenění velmi dobrá.

Naše Kesuška

Po vystavení jsem vzala naši "starou dámu" domů, přivezla jsem deerhoundy a Kesinka si mohla jít odpočinout.

Přijela jsem s naší čtyřkou a tak se i ostatní dověděli naše tajemství, že máme doma vnoučka Branečka a pravnoučka naší Terinky - Asipejska.

Asipejsek měl z nového prostředí radost, okamžitě si začal hrát se svými sourozenci - Armínem, Abranem a Azalkou. Armín s Azalkou měli také soutěžit, zato Abran se přijel pouze podívat.

Představilo se zde 27 deerhoundů, o kterých souhrně pan rozhodčí napsal: "Moje poslední plemeno byli deerhoundi, dohromady bylo přihlášeno 27 psů. Většina byla krásného typu, krásné hlavy s laskavým, něžným výrazem. Opravdu máte krásné, složené ucho u většiny vašich deerhoundů, což mě velice potěšilo! Krásnou, hrubou srst. Ale dejte pozor na zadní část těla. Někteří by měli být pevnější v zadní části těla."

Jako první nastoupila štěňátka Asipejsek a brácha Armín, oba se předváděli poněkud komicky, chtěli si hrát a né ze sebe dělat vznešeného deerhounda. Byli opravdu rádi, že se zase potkali a tak nechápali naše přesvědčování o tom, že na vodítku se běhá elegantním klusem a v postoji se stojí a když běží oba, tak to není hra na honěnou ... Nicméně pobavili všechny přihlížející. Náš Asi skončil jako velmi nadějný 2 a SUPER PUPPY se stal jeho bratr Armín.

Asipejsek

Co na ně pan rozhodčí? "Všechno začalo s několika opravdu výbornými štěňaty, pouze čtyři měsíce starými. Pocházela z jednoho vrhu, stavěná z dlouhých důkladných, ale něžných křivek, měla silnou kostru a dobrý rámec pro další rozvoj. Velmi vyvážená tento den. Nejlepší pes, štěně byl Armin Irsias, který byl trošku mohutnější než jeho bratr Assing Irater Irsias."

Poté se představil náš Dráčínek. Získal ocenění nejvyšší a to výborný 1, CAC a pak ještě zvláštní titul "Nejlepší pes v majetku člena klubu".

Draggi

Panu rozhodčímu se opravdu líbil a napsal o něm: "Ve třídě pracovní byl pouze jeden pes, přesto však výborné kvality, Eileandour Draggi. Vynikající pes, výborné výšky. Měl skvělý, znělý boční pohyb, ale pro mne trochu plochou horní linii a mohl by mít plnější hrudník."

Ve fenkách se nejdříve vystavovala naše Randiska, která získala krásné ocenění výborná 3 a byla to poslední výborná, kterou pan rozhodčí v této třídě zadal.

Randis

Ve třídě otevřené nastoupila naše Molly. Tato třída byla jak z jedné rodiny. S Molly totiž nastoupila Anette Grey Fi It, dcera našeho Brana a maminka Asiho, Bijou a Banshee Terri Irater. Andy od Tylšů předváděla Jennie, protože já jsem šla s Molly. Byla touto nabídkou velmi poctěna a předvedla Andy opravdu skvěle. Všechny fenky získaly výbornou a Molly v této třídě zvítězila s oceněním CAC.

Molly

Podle pana rozhodčího: "V otevřené třídě ze čtyř, vyhrála něžná Queen Qumolly Qwinta of Dirty Mind, dobré velikosti, typu a stavby těla. Měla velmi krásný pohyb, ale potřebuje zpevnit v hleznech."

Na výstavě se představili dvě dcery a jeden syn, pět vnoučat a tři pravnoučata naší Terinky a všichni získali ocenění nejvyšší výborná nebo velmi nadějná.

Asi a Armin velmi nadějný,
Baloo výborný 2, r. CAC,
Azalka velmi nadějná, Super puppy,
Rose velmi nadějná, Primus minor,
Molly výrborná 1, CAC,
Anette výrobrná 2, r. CAC,
Bijou výborná 3,
Banshee výrobná 4,
Patzy výborná 1, CAC, Klubový vítěz, BOB,
Anne Regina výrobná 1 ve třídě excellent.

O pravnučce Azalce i ostatních štěňátkách pan rozhodčí napsal: "Feny začaly dalším krásným štěnětem ze stejného vrhu – Azaria Irsias, sestra obou bratrů. I ona měla mnoho co nabídnout. Byl jsem opravdu nadšen těmito třemi štěňaty a prosím, věnujte jim co nejvíce pozornosti!"

O vnučce Rose: "Ve třídě dorostu nastoupila Rose Rhona Rolly of Dirty Mind , 6ti měsíční. Krásná mladá fena se správným pohlavním výrazem, krásné křivky, velikost a typ."

Patzy, dcera Beauty Terri Irater, se stejně jako v loňském roce stala nositelkou titulu Nejlepší představitel plemene.

Patzy

Podle pana rozhodčího: "Ze třídy šampionů jsme vybral svého BOB v nejvíce klasické feně Pawky Patzy Portia of Dirty Mind. Má obrovskou spoustu kvalit a plemenných znaků, které jsou žádoucí, velmi typická, fena vysoké třídy, super typu a má nejkrásnější tvar těla, ”Nejkrásnější hlavu ” dne, krásné oči, krk, předhrudí, horní a spodní linii a úhlení obou párů končetin. Abych přece jen byl kritický, přál bych si vidět trochu více ducha a pevnější předek. Porozuměl jsem, že byla BOB i minulý rok. Správně. Výborná fena!"

Dále se představila i sestra Draggiho Deva, která obsadila krásné druhé místo s oceněním výborná 2, r. CAC ve třídě šampionů a ještě se výstavy zúčastnila dvě štěňata Draggiho s oceněním - Dermot výborný 2, r. CAC a Diana velmi dobrá.

Letos se poprvé konala soutěž o nejlepší hlavu a pohyb. Nominaci na nejlepší hlavu dostali všichni naši deerhoundi a na nejlepší pohyb Draggi a Molly. Nejlepší hlavu získala Patzy a nejlepší pohyb Eva Eden Sense o Beauty, který pan rozhodčí popsal: "Když se začala pohybovat, nebeská záře se rozlinula okolo ní a volala po pozornosti." Eva je dcerou Eileandour Dhourak, který je zároveň dědečkem "A" Irsias.

Nejlepší hlava

Nejlepší pohyb

Po skončení oficiální výstavy se deerhoundi ještě sešli k soutěži o „nejkrásnější deerhoundí tlapku“. Posouzení se ujaly paní Dagmar Holková a Joan Wragg a tak soutěž, i když pouze pro naše potěšení a zábavu měla dokonce „mezinárodní porotu“. Obě dámy se svého úkolu zhostily s velkým šarmem a braly svou úlohu velmi vážně a pečlivě zkoumaly každou soutěžící tlapku. Soutěž však narušovali někteří neukáznění majitelé deerhoundů, kteří se sami vyzuli a požadovali, aby jejich „tlapky“ byly rovněž posouzeny! Vítězem se stal nakonec Canterville Margodeer př. Bělského. Cantervillovi jsme otiskli jeho tlapku do připravené modelářské hmoty v ozdobném dřevěném rámu ( která posléze stvrdne jako sádra a otisk tlapky tak zůstane zachován) , který si šťastný majitel odnesl za odměnu domů. No a Canterville ?? – ten určitě nepřišel zkrátka, protože si pro změnu odnesl pro své potěšení, domů pytel piškotů, věnovaný paní Holkovou.

Po výstavě se konala společná večeře přímo v zámecké restauraci a tak jsme povídali a povídali dlouho do noci...

V neděli jsme vyrazili s anglickými přáteli do zámeckého parku v Lednici. Po výletě jsme měli domluvenou degustaci českých vín ve Valticích.

Jeli všichni naši deerhoundi kromě Baltazara a samozřejmě nemohla chybět Gina a nejoblíbenější jezevčík Andík.

Udělali jsme si krásnou procházku na Minaret a zpět.

Asipejsek poprvé v životě viděl koně, kterým kočí říkal: "To není malý kůň, ale velký pes."
Podařilo se nám zahlédnout i labutí rodinku...

Odpoledne jsme si pochutnali na zapečené kotletě s brambory a samozřejmě výborným vínem, poté jsme degustovali, kromě mě, protože jsem řídila. Po krasně stráveném dni jsme spěchali na představení Umělecké školy do Náměště, kde vystupovaly nové kamarádky Jasmine. Představení jsme bohužel nestihli, ale kamarádky jsme našli a tak nakonec byli všichni spokojení.

V pondělí jsme jeli do Prahy a udělali jsme si krátký výlet v Praze. Naši angličtí přátelé zde měli objednaný hotel a tak jsme se s nimi rozloučili...

Máme na co vzpomínat...

Autor fotografií: Hana Voborníková, Igor Bělský, Lucie Langová