|
Kontakt:
Foto měsíce |
 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
08.06.2010KLUBOVÁ VÝSTAVA DEERHOUNDŮ Kaatshevuel, NL - 13.05.2010 Úterý - středa - 11. - 12.05.2010  Molly, Carrie, Asi, Randis a Bella Tak jako už tradičně jsme se chystali do Holandska na klubovou výstavu. Je to pro nás především setkání s přáteli a známými, které rádi vidíme, výstavu bereme spíše jako společenskou událost, i když nás většinou posuzují rozhodčí, jejichž názor na naše psy nás velmi zajímá. Na výstavě jsou každoročně předváděny i nové holandské odchovy a noví psi z Holandska, Belgie a Německa. Chystali jsme se vyjet ve středu ráno (výstava je ve čtvrtek), když jsme dostali mail od Lammerta:“Přijeďte už ve středu ráno k nám, Koert Vám chce Molly na výstavu upravit …“ Všichni víme, že „upravit deerhounda“ neznamená ho ostříhat nebo ho jen bezmyšlenkovitě otrimovat. Ten, kdo ho chce upravit, by měl znát dobře standard plemene, měl by také znát přednosti a vady svého psa. A kdo jiný než Koert toto všechno umí opravdu dokonale? Tahle nabídka nešla odmítnout! Takže ano, v úterý, okolo sedmé večer jsme se konečně všichni vrátili domů z práce. Auto, které ještě ten den ráno vozilo hlínu, kůru, větve a stroje, se rychlostí blesku přeměnilo na malý uklizený, obytný karavan s ledničkou, postelí a vařičem, uložili jsme zásoby pro nás i pro psy….Hanka jako hlavní řidič výpravy si šla na chvilinku zdřímnout, ale po náročném pracovním dnu usnula tvrdě…. Nechtělo se mi ji budit a tak jsme vyjížděli až kolem půlnoci. Když jsme naložili do auta deerhoundy, zastoupila nám cestu malá Belinka a s typickým výrazem v kulatých hnědých očích se zahleděla Hance do tváře: „…kde má pas?“ rezignovala Hanka a terierka se radostně připojila k naší výpravě. Vyrazili jsme do noci, pronásledováni Lammertovými sms ve stylu „už jedete?“ „kde jste?“ „buďte opatrní!“. Jeli jsme celou noc s malými přestávkami, až kolem osmé hodiny ráno jsme uvízli v dopravní zácpě u Kolína. Tradičně. Koert odcházel do práce ve dvanáct hodin a naše navigace slibovala, že bychom vše měli stihnout. Těsně před jedenáctou hodinou jsme stáli před známým domem. Za ten rok se opět mnohé změnilo k lepšímu – nové ploty a plůtky, lepší výběhy, upravená zahrada. Když si vzpomenu na tu svou doma, tak je mi vždycky trochu smutno. Tady v Holandsku roste všechno skoro samo, obávám se, že i zapomenuté hrábě nebo rýč se za pár dnů zelenají šťavnatými výhonky. Po krátkém přivítání jsme pustili naše pejsky do volného výběhu a Koert si odvedl Molly ven na dvůr na trimovací stůl. Naše Molly nemá ráda česání a teď dokonce tohle!! Samozřejmě že protestovala, ale Koert si s ní celou dobu tiše povídal a tak pěkně stála a jenom se tvářila naštvaně. Chlup sem, chlup tam, pár chlupů vytrimovat, pár jich načechrat a za hodinu stál na stole úplně nový, neznámý pes! Jen ty nafouklé tváře nás ubezpečily v tom, že je to pořád naše Molly!  Molly Mezitím se z práce vrátil Lammert, Koert do práce odjel a my nasedli do auta a jeli asi 7 km k de Waalům, kde žije naše Cobby. Jestli jsem záviděla upravenou zahrádku Koertovi, tak tady jsem zůstala stát a dívala se a dívala. Poměrně velká zahrada s jezírkem uprostřed, po stranách lemovaná vysokými keři, okolo domu trvalkové záhony, všechno v přísně krajinářském stylu, žádné exoty a přesto, a nebo právě proto naprosto dokonalé.  Paní domu ještě byla v práci, ale její manžel Jo, který si od nás v létě odvezl Cobby ji dokonale zastoupil. V domku nás přivítala deerhoundí dcera naší Beauty Rose, desetiletá bouvierka Zappa a pochopitelně malý švédský terorista Cobby. Skákala okolo nás a na nás stejně jako její sestra a ostatní sourozenci, prostě sedm malých Randisek.  Cobby Randis Irater Jo nás zavedl po chvilce do „kanceláře“, v malém zahradním domku, kde jsme měli přespávat a kde byly připravené matrace pro nás a dostatek místa pro pelíšky psům. Kolem domku byly opět krásné trvalkové záhony a dalo se odtud pustit psy přímo do zahrady přes garáž, u které stálo naše auto. Všechno bylo oplocené a proto pro psy úplně bezpečné. Domácí psy jsme zatím zavřeli a naše pustili na zahradu. Radostně se rozběhli po zeleném anglickém trávníku. V okamžiku ocenili nejen vysoké keře po obvodu zahrady, kde si mohli hrát na schovávanou, ale i jezírko, kde se naše nádherně upravená Molly ve vteřině proměnila v hastrmana….. Když po chvíli zjistili, že k zahradě patří ještě výběh s daňky: „televize pro deerhoundy“ jak říkal Jo, byli v sedmém nebi a ani nechtěli jít spát na pelíšky.  Molly  Asi Marlies, paní domu, se vrátila z práce a Lammert odjel domů s tím, že přijede na večeři.  Postupně jsme seznámili celou psí smečku. Jen Rose, která zde „velela“ jsme ze začátku hlídali, aby si s naší velitelkou Randiskou nevyměňovali příliš názory. Přece jenom jsme byli vetřelci na jejím území. Asi se zamiloval do Rose na první pohled a ona do něho a tvořili spolu krásný pár.  Cobby ukazovala Carrie i nám, jak je šikovná a snad stokrát otvírala dveře z haly ny zahradu a zpět a Jo pořád trpělivě chodil za ní a dveře zavíral. Venku bylo opravdu chladno. Stará Zappa se raději schovala do obývacího pokoje před tím zmatkem a šla spát.  Zappa Lammert přijel přesně, protože všichni víme, že dokáže ocenit chutné jídlo. Při večeři, ke které byl typický místní „guláš“ zahuštěný perníkem, jsem se velkým francouzským oknem zadívala na zahradu a za jezírkem jsem uviděla malé hnědé kopečky. Že by krtek? Jenže v tom se jeden kopeček pohnul a bílý chumáček vaty vzadu …králík! „Máte tu králíky!“ upozornila jsem hostitele. „Vím, ničí mi záhony“ poznamenal Jo mrzutě. „A co deerhoundi?“ „Ti už si na ně zvykli“. Pravda, Rose s Cobby si zvykli, klidně leželi venku na gauči, ale ne naši. Když jsem Molly ukázala hnědé kopečky, nevěřícně postavila uši, aby vzápětí zavelela: „Na můj povel, smečko, coursing !!“  Molly No a chudáci králíci měli po svačince. Bleskově zmizeli v norách, což odhalila Bella a snažila se jim dostat pod kůži. Marně. Jo s Marlies byli rádi, králíci trochu méně a my s Hankou to brali jako skvělou zábavu pro naše psy. No, měla jsem se dočkat ještě malého překvapení …Molly & spol. byli nadšení. To byl výlet podle jejich nejtajnějších představ! Povídali jsme dlouho do noci. Bella využila svého šarmu a vylezla Lammertovi na klín, aby zde předvedla dokonalého mazlíčka. Výstava začínala druhý den až v 11 hodin a my zalehli a téměř okamžitě jsme usnuli ... Čtvrtek 13.05.2010  Molly Výstava se konala v Kaatsheuvel a posuzovala paní rozhodčí Irmgard de Haan z Holandska.V podstatě tyto výstavy jsou především společenskou událostí pro všechny přítomné. Klub daleko více peněz než na poháry vynakládá na společnou večeři a posezení s přáteli a tak si myslím, že to má být. První nastoupil do kruhu z našich Asi ve třídě šampionů a dostal VD2 za otcem našich štěňátek Eimhirem. Paní rozhodčí ve psech dala celkem jen 4 výborné.  Assing Irater Irisas  Eimhir Dhourak Sense of Beauty Carrie porazila ve třídě mladých svou sestru Cobby se známkou V1.  Carrie Randis Irater  Cobby Randis Irater Potom nastoupila Randis ve třídě otevřené a v konkurenci 6 fen získala stejně jako Rose VD.  Grayrory´s Drama Když byla v kruhu, přišel za mnou Koert, že by rád předvedl Molly, přihlášenou do třídy šampionů. Samozřejmě jsme byli potěšené, protože tuto nabídku nám udělal poprvé, co se známe. Domnívám se, že jsou lidé, kteří mají dar vnitřního souznění se psem a Koert je jedním z nich. Molly odvedl a tiše si povídali, potom to, co Molly předvedla v kruhu, jsme snad u ní ještě neviděli.  Queen Qumolly Qwinta of Dirty Mind A tak s hrdostí můžeme napsat Queen Qumolly Qwinta of Dirty Mind V1 holandský CAC (uděluje se podobně jako na našich výstavách CACIB a zde platí jako 2x holandský CAC, protože je z klubové výstavy) Klubový vítěz, BOB.  Molly - výborná 1, CAC, KLUBOVÝ VÍTĚZ, BOB  Molly BOB, Sebastian BOS Výstava skončila už ve tři hodiny a vrátili jsme se k de Walům, abychom zde večer s Koertem a Lammertem oslavili Mollinčin velký den. Nad spoustou fotografií jsme potom zůstali až do půlnoci.  Carrie, Randis, Eimhir Po příchodu do naší ložnice bylo nutno svést jenom krátký boj, kdo bude spát v posteli a kdo na psích pelíšcích… a vypadalo to, že se všichni dobře po dni plném zážitků a překvapení vyspíme. Ale jak každý dobře ví, zdání klame. Šli jsme spát. Hanka téměř okamžitě usnula, ale ne naše Carrie, ta pískala u dveří : „Není jí něco ?“ zabrumlala Hanka z polospánku, „běž ji pustit.“ Šla jsem, pustila Carrie, za chvíli chtěl jít ven Asi, pak se vrátila Carrie a chtěla jít Randis s Molly. Začala má dlouhá, předlouhá noc….Hanka spokojeně spala, psi se nadšeně střídali v pobytu na zahradě, králíci neměli klid na jídlo a byli naštvaní. Já neměla klid na spaní a sympatizovala jsem v té chvíli s králíky. Asi ve tři ráno jsem se rozhodla celou smečku zahnat na pelíšky. Jenže, jenže, zkuste hledat 4 rozverné deerhoundy potmě v křoví, neřvat přitom jak na lesy, abyste nikoho nebudili, nohy po kotníky v mokré trávě. Vřele doporučuji ! Jak to skončilo ? Molly a Randis šly spokojeně spát, o Bellu jsem zakopla v garáži a chytila ji, přičemž jsem málem spadla a Asi s Carrie prchli hlouběji do zahrady, ukryli se v křoví a ani nedutali a já to vzdala a šla spát, abych se zase za hodinku vzbudila známým „baf, baf“ pojď si hrát, chytím Tě, nechytíš !!“ Moje zlatíčka si hrála a vesele poštěkávala. Takže vstát znovu ven, čehož využila k ranní osvěžující koupeli v jezírku Molly. „Domů“ zařvala jsem, protože už to jinak nešlo…psi šli vesele, mokrá Molly se blaženě rozvalila do mých peřin a polomokrý zbytek různě po pelíškách…..a okamžitě sladce usnuli. Za další hodinku jsme vstávali. Na dotaz hostitelů „Jak jste se vyspali“ jsem se tvářila velmi společensky a poznamenala jsem že „já, ani králíci se moc nevyspali“ což všechny přítomné, včetně do růžova vyspané Hanky velmi pobavilo. Pátek 14.05.2010  Cobby, Randis, Carrie V pátek po snídani jsem vyrazila napřed do blízké trvalkové školky na kytičky (abych se trochu věnovala své profesi) a potom, po malém obědě jsme šli na výlet do přírodní rezervace s Cobby, Carrie a všudypřítomnou Bellou.   Rezervace zachovává původní ráz holandské krajiny. Návštevníci si ji prohlížejí po různě dlouhých naučných stezkách (byly odsouhlaseny 3 km, i když někteří byli pro 2 km). V rezervaci se k nám připojil opět Lammert a po procházce jsme šli ještě do staré čajovny na čaj a staroanglický koláč.  Carrie, Cobby  Carrie, Cobby Večer jsme se dlouho nemohli rozloučit a povídalo se a povídalo. Hanka zase vytáhla fotografie, vzpomínali jsme na předešlé výstavy a setkání. Bella spala Hance na klíně, ležela na zádech a k pobavení všech hlasitě chrápala. V noci jsme byli konečně všichni unavení a hon na králíky se konal až brzy ráno. Zvítězila jsem ! Sobota 15.05.2010  Cobby Ještě několik rodinných fotografií a hlavně naší Cobby ...  Cobby  Cobby  Cobby  Randis, Carrie, Cobby Asi se ještě musel rozloučit s Rose ...  Asi + Rose  Asi + Rose Jen neradi jsme v sobotu vyráželi zpět domů. Ještě že za měsíc přijedou všichni k nám na klubovku do Náměště. Už se na Vás těšíme, přátelé ! Kompletní výsledky deerhoundů z této výstavy Fotogalerie z našeho výletu:
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
