25.08.2010

Mistrovství Evropy v Chardonnay

Chardonnay (Francie) - 22. - 25. 07. 2010

Deris, Rebus, Randis, Molly, Asi, Carrie

Středa 21. 7. 2010

Ve středu ráno 21.července 2010 vyrážíme směr Chardonnay na Mistrovství Evropy v coursingu. Na palubě je Molly a Asi – naši dva závodníci, Randis, Carrie a malá Belinka. Obáváme se vysokých denních teplot a tak startujeme už před pátou ráno.

Naše navigace, na kterou spoléháme, se rozhodla ke generální stávce, kdy je ochotná jet do Německa, Holandska, Dánska, Švédska, ale na jakékoliv francouzské město hlásí: "Fatal error, mio map, mio map France" a potom "chcííííp a tma …" Bezvadné a tak se snažíme koupit někde mapu Francie, kde by malinká dědinka Chardonnay byla vůbec zaznamenaná. Konečně ji na jedné pumpě nacházím. Jediný zádrhel je, že když ji roztáhnu, nemusíme používat ani sluneční clonu, tak je obrovská. Nic, zadáváme tedy město v Německu blízko hranic s Francií a vyrážíme.

Ještě v Německu stavíme za poledne na delší přestávku u zrušeného penzionu. Všichni se projdou, psi se znovu napijí (i když mají vzadu u pelíšků po celou dobu kyblík s vodou) my si něco sníme, odpočíváme hodinku ve stínu stromů a opět vyrážíme. Vzadu pouštíme pro jistotu ještě nezávislý větrák, přesto je malá Carrie stále více a více neklidná. Není divu, trošku ji bolí bříško, chudinku…. Když se zezadu dopředu dostane známá, ale velmi nelibá vůně otočím se. Naskytne se mi poněkud komický obrázek – vzadu, u zadních dveří, naprosto vzpřímeně a nehnutě jako sochy, sedí tři egyptští Anubisové. Sedí těsně vedle sebe, i když normálně mají každý z nich rád okolo sebe volný prostor. Nahoře na bedně s věcmi sedí rezavá Bella. U kabiny stojí přitisknutá Carinka a všichni společně zírají na lehce potřísněný pelíšek uprostřed. Naštěstí jsme kousíček od parkoviště a tak sjíždíme a voňavé vlhčené ubrousky, kýbl s vodou a hadr vše v minutě uvádějí opět do pořádku. Jenom ještě vezmu kýbl s hadry a jdu ho vyčistit na toalety. (No, chápe někdo, že si mě tady spletli s nějakou sanitářkou?! Divní lidé, že?!...ale centy mi do kapsičky nedávali, škoda) Mezitím se Carrinka vyvenčí, uklidní a můžeme pokračovat v cestě. Jenže Áša s Randiskou nahlédnou do auta, začenichají a: „Fůůůůůůůůůůůůj !“ V tom my nepojedeme ! Takže delší pauza, větráme a odpočíváme. Konečně jsou deerhoundí veličenstva naprosto spokojená.

Zbytek cesty jedeme už bez potíží, sluníčko zapadá, ochladilo se. Po přejezdu hranic se rozhodujeme pro dálnici. S nefunkční navigací a takto pozdě večer je to podle nás nejlepší řešení, i za cenu poměrně vysokých poplatků. Asi 50 km za hranicemi se naše navigace náhle probouzí a radostně nás naviguje. Zkouším tedy, zda je vše v pořádku a jaksi – pro změnu odmítá jet do Německa – „Fatal error, mio map, mio map Germany, chcííííp a tma …“ Že by i tady přetrvávala nevraživost obou národů od podepsání kapitulace v první světové?

Je už tma, když vjíždíme do Chardonnay, kde máme strávit následující tři dny. Podle tabulí ve všech jazycích zúčastněných zemích nacházíme louku s kempem. U vjezdu je strašně ochotný a milý pán, který hovoří, stejně jako 99% lidí zde pouze a výhradně francouzsky. My umíme jenom „Nous ne parlent pas français“. Jemu to nevadí a brebentí a brebentí. Konečně přijíždí slečna, hovořící anglicky s kusem papíru, kde je fotomapa louky a vyznačené čtverce pro jednotlivé země s čísly parkovacích míst. A tak vystupuji a hledám dřevěné kolíky a naše čísla v trávě. Konečně „české území“! Kousek Česka nalezeno! Parkujeme a Hanka otvírá psům…vystupují všichni až na Belinku! Kde je to „malé zrzavé“, proboha. Ta tma, tolik aut, stanů, chudinka moje! Takže běžím zpět po cestě k místu, kde jsme stáli a volám: „Belo, Belinko !“ Proti mně se ozve na cestě známé cinkání známky o obojek a už vidím i přes tu tmu hrůzou vykulená očka: „Zachraň mě paničko, já si jen tak na chvilinku vystoupila oknem a najednou jsem tam byla úplně opuštěná!“ Tak a jsme všichni šťastně pohromadě a na místě. Unavení skoro okamžitě jdeme spát. Jen trošku nakrmíme …..

Čtvrtek 22.7. 2010

Ráno nás probouzí monotonní klepání dešťových kapek na střechu auta. Nerada vyrážím na 300m dlouhou cestu na WC a zjišťuji, že máme jenom jeden jediný deštník. Sedíme v autě, psi spokojeně odpočívají a my přemýšlíme jestli bude pršet, bude to klouzat a aby se jim nic nestalo až poběží. Pak si všichni uděláme snídani a postupně vítáme ostatní účastníky od nás, kteří přijíždějí. Krásné na těchto akcích je, že tu žádný nejede vyhrát jako ON, ale jedou tu všichni bojovat za svou zemi. Po loňských zkušenostech máme všichni vlajky a stožáry. Hned je vidět, kdo to rozbalil tábor uprostřed louky.

tábor

Již dopoledne pršet přestává a Hanka jde na procházku s deerhoundy do vinic a já s nerozlučnou (a taky trošku vytrestanou) Beluškou jdeme okouknout ostatní tábory. Přijeli Randisčini páníčci a chovatelé ze Švédska s Daisy a Lisou.Pro ně sem vezeme ukázat Randisku s Carrie, aby je mohli vidět po roce. Je tu i spousta jiných, které známe z loňska, z Mariánských Lázní. Přijíždí Olinka Brandová se Stáňou a mezi našimi auty rozprostřou markyzu, tím máme i za deště možnost sedět venku. Vytahujeme kempinkový stolek, abychom kulturně stolovali. Na tomto místě bychom se měli pochlubit novým vybavením našeho „obytňáčku“. V loňském roce jsme měli poprvé naši vyvýšenou postýlku nad psíky. Letos nad ní přibylo plastové střešní okénko se sítí proti hmyzu a všechny věci, které se vloni různě kutálely po autě a mezi odpočívajícími deerhoundy skrývá plastová truhla s víkem (původní určení je na polštáře ze zahradního nábytku) a jak jídla v bedně ubývá, stěhují se sem i věci, umístěné na začátku cesty v pytlích na posteli. Naši kuchyň představuje plynový turistický vařič „VAR“ a kulturu = převaděč proudu z autobaterie na proud stejnosměrný, který umožňuje dobýt fotoaparát, nootebook, pustit si film. Prostě komfort po česku….jen těch 300m několikrát denně k WC nám zbývá taky mytí u cisterny na poli ve studené vodě. Na koupelnu a WC nemáme jaksi místo a nenapadá mě žádné technické řešení tohoto problému v prostoru VW Transporteru.

Večer už všichni v dresech, které částečně sponzorovala fima Anubis, jdeme na slavnostní zahájení. Nejsme zklamaní. Je hezké, ve francouzštině, němčině a angličtině. Po proslovech vyrážíme v průvodu vesnicí.

záhájení

Trošku mě zlobí záda a trošku mám obavy, aby se našim chlupáčům nic nestalo. Takže si to ani nemůžu pořádně užít. Tratě nás nelekají náročností, ale několika velmi ostrými úhly. Po večeři dlouho neponocujeme a jdeme spát. Ráno nastane nejdůležitější den naší výpravy.

Pátek 23. 7. 2010

Je den „D“ pátek 23. července 2010. Deerhoundi běží první běh na trati č. 2. Právě tady jsou ostré úhly dvakrát, probíhá se brankou v živém plotu a rychlý pes, který si poslední zatáčku zkrátí by mohl přijít do střetu s lankem, což je nejen bolestivé, ale i nebezpečné. Doplatila na to kdysi Randiska, které lanko rozřízlo nohu a od té doby odmítá běhat. První jsou na dráze grejové a když zkušený Dag Paškových ztrácí v posledním úseku střapec právě u živého plotu, začínám být hodně nervózní. Ale naši nezklamou…Molly i Asi dráhu bez váhání zvládají. Molly s vysokým náskokem před svou soupeřkou. Denní běhání v kopcích Vysočiny je vidět.

Molly

Carrie  Randis

Asi

Ale chudák Derísek má smůlu – německý pes ho kousek před cílem sráží zezadu k zemi. Derísek se rozzlobí a soupeře zašlape se skotským válečným pokřikem do země. Potom dokončí běh sám. I když máme na kameře jasně vidět jak německý pes strhává Deríska k zemi, čekáme napjatě na rozhodnutí rozhodčích. Oddychli jsme si, Němec diskvalifikován, Derisek postupuje !!

Druhý běh se běží na dráze č.1, kde ráno běhali vlkodavové. Je vedená s menšími zatáčkami, ale opakovaně do kopce a zase z kopce. Před nástupem na start prší, ale hned zase vysvitne sluníčko. Posekaná tráva rychle osychá. Druhý běh je bez problémů pro všechny tři české závodníky. Molly běží s Rathcreevagh CAILLEACH.

Molly

Asi běží s Archiem od Käcků, který v prvním běhu měl konflikt se soupeřem, a tak tři čeští bodyguardi číhají u cíle, aby našeho milovaného deerhounda ochránili ! Ale doběh je bez konfliktu. Archie prostě svého minulého soupeře zná a jaksi se nemají rádi, Asi mu nijak nevadí.

Asi

Konec, jsme celí, nezranění a šťastní. Jdeme odpočívat a čekáme na sedmou večer, kdy má být vyhlášení. Molly předvedla dva krásné běhy, ale Asi, který začal běhat teprve 30. srpna 2009 se nedal nijak zahanbit.

Celé zbývající odpoledne jsme seděli a povídali. Večer v sedm jsme vyrazili na vyhlášení výsledků. Začalo se sice až skoro ve čtvrt na devět, ale můžeme hrdě napsat, že:

MOLLY 2. MÍSTO, VÍCEMISTR EVROPY, r. CACIL

ze 17ti deerhoundích fen a obhájila svou pozici z loňského Mistrovství v Mariánských Lázních.

Molly

ASI 4. MÍSTO

z 10ti deerhoundích psů

Asi

Večer jsme chtěli slavit i dvě druhá místa a jedno třetí české výpravy ve vlkodavech a jedno druhé v grejích, ale jaksi jsme byli ušlí a unavení a tak se šlo zase za chvilku spát.

Sobota 24.7.2010

V sobotu jsme už odpočívali a v klidu fandili našim závodníkům afgánům a salukám. Olinka se Stáňou se sbalili a po poledni vyrazili dál za krásami Francie. Bylo by příjemné se jen tak dívat a povzbuzovat, kdyby nás s Hankou nenapadla bláznivá a velmi pošetilá myšlenka jít se osprchovat do mobilních sprch, které měly být umístěné kdesi v dědině. Vyrazila jsem je hledat už dopoledne s Belinkou, ale nenašli jsme je. Když jsem se ptala organizátorů, ukázalo se, že jsem ráno musela být asi tak 50 metrů od nich. Takže nová cesta do dědiny a konečně podle popisu nacházíme čtyři mobilní sprchy, podobné známým mobilním WC.

sprchy

Jenže asi se něco děje – kolem buněk pobíhá několik francouzských organizátorů s nářadím. Z jedné sprchy rychle vyjde tělnatý Němec jen tak s ručníkem kolem pasu, nic zvláštního. Když v tom z druhé sprchy vyskočí starší paní, rovněž pouze s ručníkem kolem pasu a vykřikne: „It´s only for brave hearts!“ a hupsne zpátky. Pozor! Tady něco není jak má být! Otvírám opatrně dvířka kabiny. Nic divného – sprcha, malý bojler na teplou vodu. Jediný problém vidím v tom, že výrobce určitě neuvažoval, že by se člověk uvnitř vyslékl a někam si dal suché a čisté šaty. Nebo se domníval, že se budeme sprchovat v oblečení? Není prostě na nic suché místo, nějaký háček apod. A tak si dávám šaty ven, těsně za dveře a pouštím sprchu. „ÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ!!!!“ ledově studená…marně točím knoflíkem na teplou vodu na všechny strany…A už to chápu, mám statečné srdce nebo nemám??! Musím, potřebuji se nutně vykoupat! A tak se myju, dokonce i vlasy a plně chápu výkřik „It´s only for brave hearts!“ Odmítám francouzským údržbářům připravit další veselé představení a tak se oblékám uvnitř a důstojně (jak jen mi to cvakající zuby dovolují) vycházím ven. Hanka je také podivuhodně rychle hotová. Francouzi jsou asi zklamaní a já je podezírám, jestli tu teplou vodu nezastavili schválně? Nicméně po příchodu do tábora všem vřele doporučujeme skvělé sprchy…nějak nám nechtějí věřit. Večer jdeme fandit na vyhlášení, ale ani v salukách, ani v afgánech jsme se na „bednu“ nedostali. Po návratu do kempu konečně dlouho sedíme a povídáme.

Odpoledne do tábora přijeli ještě faraonští chrti a italáčci. Faraoni měli krásnou klubovou vlajku, kterou jsme obdivovali. Budeme asi muset taky o něčem začít přemýšlet…. Italáčci zase byli zkušení borci a tak jsme si vyslechli odbornou přednášku, že jeden má rychlejší levotočivou zatáčku a druhý spíše pravotočivou zatáčku. Jak jsem pak koukala na Carinku, která zrovinka usilovně honila po louce teriera, domnívám se že nebudeme mít problém rozlišovat levo a pravotočivé zatáčky. On si to totiž náš trenažer Belinka tak nebere k srdci a zatočí zrovna tam, kam lovící deerhound nedává pozor. Ještě pochopitelně je tady druhá možnost a to půjčovat teriera za mírné poplatky na treninky italákům a nesmírně zbohatnout!

Bylo to krásné a pokud budeme moci, příští rok vyrážíme znova, tentokrát do Holandska. A teď už hurá, za krásami Francie!

Výsledky všech deerhoundů z Mistrovství Evropy 2010

Autoři fotografií Hana Voborníková a Pavel Jeník.