31.08.2010

Francie, sladká Francie ….

25. - 29. 07. 2010

Randis, Asi, Molly, Carrie

---

Neděle 25. 7. 2010

---

V neděli ráno jsme se tedy rozloučili a vyrazili směr Lyon, kde nás čekala Hančina kamarádka Markéta a naše deerhoundy nová zkušenost. V Lyonu jsme napřed našli díky naší, teď už zase skvělé navigaci Marketu a s ní jsme jeli do obrovského centrálního parku.



Parky zde lidé opravdu využívají, na trávnících se sedí, jí, povídá, hrají hry. V parku byla dětská hřiště, malé Zoo, botanická zahrada se skleníky, restaurace, stánky… a obrovská spousta lidí. Našich pět psů zde bylo jako další atrakce, ale nikdo z návštěvníků se jich nebál, nikdo se netvářil znechuceně, že psi v parku jsou. Bylo to příjemné zjištění a stejně příjemné to bylo i během našeho dalšího cestování. Naši deerhoundi se měli setkat s rodinou, ve které Marketa pracuje jako au pair a kde jedno ze čtyř děvčátek je postižené. Holčička neslyší, je na vozíčku a velmi špatně přijímá všechno nové. Psy nemají a ani s nimi nemají větší zkušenosti. Naši psi nezklamali, zvláště něžný Asi a myslím si, že jsme si všichni užili krásné odpoledne. Nakonec děti plakaly, že odjíždíme.




První nocleh jsme našli v Camping De Blaise ve směru na Burg de Bresse, kde byla jako camping upravená zahrada u statku. Jaké bylo mé překvapení, když jsem hledala majitelku a z jednoho pronajatého apartmanu vyběhli dva deerhoundi! Oba z chovatelské stanice Du Triple Bois, jenže majitel bohužel mluvil jen francouzsky. I tak jsme si „popovídali“ nad rodokmeny, ve kterých byla fenka z chovatelské stanice of Dirty Mind. Majitelka kempu byla velice příjemná, psi jí nevadili, všechno bylo čisté a TEPLÉ sprchy !



Jen procházka byla pouze po cestách mezi ohradami s dobytkem. Večer jsme si pustili s Hankou film, ale já viděla začátek a Hanka konec….

---

Pondělí 26.7.2010

---

Druhý den jsme pokračovali už jako skoro zkušení turisté, kteří věděli:

1. co vesnička to nějaká ta turistická pamětihodnost,
2. turistická centra jsou jediným místem, kde se mluví jinak než francouzsky,
3. pokud chceš dobrou bagetu, kup si ji v Boulangerii a ne v supermarketu ( tam je sice levnější, ale není tak dobrá a čerstvá) musíš kupovat dopoledne, odpoledne jsou vyprodané. Pekárny jsou v každé vesničce,
4. Francouzi mají 2,5 hodiny na oběd,
5. kozí sýry jsou tu vynikající a levné, také v horských sýrárnách jsou skvělé místní druhy sýrů,
6. všichni asi mají rádi psy,
7. kempy jsou na každém kroku, levné, čisté, plné Holanďanů a malých psů.

První den jsme se toulali v okolí Villars-les-Dombes, viděli jsme krásné malé románské kostelíky, snad v každém městečku. Navštívili jsme opatství Abbay Notre Dame des Dombes, ale chtěli jsme vidět i přírodní jezera a vykoupat deerhoundy.



Jenže všude byly dráty, ploty a cedule „soukromý pozemek“. Trošku mrzutí jsme dorazili do kempu La Grande du Pin, který sice byl poměrně drahý (13 EUR), ale zato tu byl rybník, dlouhé trasy na procházky pro psy, krásní koně a okolí.




Večer jsme prozkoumali podrobně získané mapy a rozhodli jsme se, že ráno se pojedeme podívat na procházku, kterou lemovaly tesané kameny.

---

Úterý 27.7.2010

---

Prší, oblékáme bundy a vyrážíme na Sentier Memoire de Pierre – cesta z malé vesničky stoupá do kopce a je lemovaná kameny s nápisy a symboly. Jenže všechno opět jenom francouzsky. Škoda.. Deerhoundi si vycházku užívají. Potkávají velké ušaté kamarády a musí si je očichat!






Po procházce jedeme do historického městečka Treffort. Krásně zachované, jako by se zastavil čas. Myslím, že lidé tu žijí velmi skromně a nemusí mít honosné velké domy jako u nás.



Bohužel obchody jsou zavřené a tak odjíždíme hledat jeskyni v Corveissiet. Jak bloudíme setkáváme se s velkou laskavostí obyvatel, kteří se nám snaží pomoci – jazyková barieraje ale problém. Naštěstí studenti anglicky hovoří a tak se dozvídáme, že v jeskyni probíhá archeologický průzkum a je zavřená. Brzy odpoledne se proto utáboříme v kempu v Chavannes sur Suran u říčky Suran. Jsou tu prostory pro auta ohraničené živými ploty. Postavíme si auto tak, aby psi mohli být volně a lenošíme. I v tomto městečku je krásný gotický kostelík. Odpočíváme, ale Carinka vymyslí švédoviny a vyrazí sledována Ašou na hlavní cestu. K pobavení všech proletí jako střely kempem tam a zpět. Molly se povaluje v otevřeném stanu a užívá si dovolenou a Randiska se chová jako dáma. Belinku jsme dali nahoru na postel a tak se lumpáren nemůže účastnit.

---

Středa 28.7.2010

---

Ráno vyrážíme, abychom strávili snad nejzajímavější den – nejdříve cestou na vodopády zvané Cascades du Herisson objevujeme Abbey de Selignac nádherné opatství v horách a kousek od něj odbočku k jeskyni. Neváháme a kupujeme si vstupenku. Není tu tak bohatá krápníková výzdoba jako v Moravském Krasu, ale prohlídka stojí za to!




Přejíždíme k vodopádům a nedbáme na zataženou oblohu a začínáme stoupat vzhůru cestou. Je tu spousta turistů, ale vodopády jsou krásné. V polovině začíná pršet a pak přichází přívalový déšť.



Jsme promoklí úplně na kost, my i psi. Hanka s Belou chtějí přece jenom jít až nahoru, ale já se s deerhoundy vracím k autu, kde je vytírám do osušek, převlékám se. Hanka se vrací s Belou a po převlečení vyrážíme ve směru na Besancon, pomalu domů. Dnes hledáme hůř kemp, ale nakonec ho nacházíme kemp Multicipal. Po deváté večer nikdo není v kanceláři a tak parkujeme, večeříme a jdeme spát. V noci je opět průtrž mračen a já zjišťuji, že mám špatně zavřené zadní dveře. Kape mi voda na hlavu ! Belinka, která spí se mnou, se nás obě snaží zachránit a usilovně chytá kapky vody do tlamičky. Nedá se nic dělat musím ven a znovu zavřít. Hanka jenom něco zabrumlá a spí dál. Konečně klid, sucho, déšť ustává…. Hanka spí, ale já nějak nemůžu.

---

Čtvrtek 29.7.2010

---

Ráno zjišťuji škody – pod pelíšky dole je trochu mokro, polštář uschl, odjíždíme. V kanceláři zase nikdo není a tak zde spíme zadarmo. Cestou domů chceme koupit babičce a chlapům doma nějaké sýry a objevujeme, že v blízkosti města Colmar jsou staré zámky a hrady. Na jeden z nich jménem "Château du Hohlandsbourg" vyrážíme.



Auto stoupá nejdříve mezi vinicemi a potom úzkou lesní silničkou. Hrad je pěkný, ale i na zřícenině chtějí poměrně vysoké vstupné a tak odcházíme, jenom si uděláme na památku pár fotografií. V lese potom rozložíme na stolku dobroty a naobědváme se. Deerhoundi se trošku proběhnou a dáváme se na cestu domů. Svéhlavá navigace nespolupracuje! teprve v Německu se zase umoudří.



Domů přijíždíme ve tři ráno, spokojení, plní zážitků. Deerhoundi se blaženě rozvalí do svých nehýbajících se pelíšků, na gauče a postele. Konečně doma ! Netuší, že v sobotu vyrážejí opět na dvoudenní výlet do Slatiňan….

Viděli jsme toho spoustu a vlastně strašně málo. Snad je ještě nkdy vrátíme zpět. Možná až bude světová výstava psů, podíváme se zase na jiná místa ve Francii.