Standard plemene SKOTSKÝ JELENÍ PES s komentářem IV. část

6) Tělo

Trup a celkové vzezření jako u greyhounda, ale s větší a silnější kostrou. Hrudník spíše hluboký než široký, ale nikoli příliš úzký, žebra plochá. Bedra dobře klenutá a svažující se směrem k ocasu. Rovná hřbetní linie není žádoucí.

Anglický komentář: V hrudním koši je uložena řada důležitých orgánů a musí proto být dlouhý, široký a pružný, aby poskytoval maximální prostor pro srdce a plíce pracující u chrta pod velkým tlakem. Ze stejného důvodu je třeba, aby i dolní linie hrudního koše byla dostatečně dlouhá, než se zúží k břichu, ne aby končila hned za lokty, jak je někdy vidět. Horní linie je velmi významným prvkem stavby těla a, ačkoliv existuje mnoho odchylek, správná horní linie je raritou. Měla by být složena z mnoha křivek, začíná klenutím vazu, zmírňuje se v oblasti kohoutku, který není tak výrazný jako u irského vlkodava, pokračuje rovným pevným hřbetem a znovu se začíná klenout přes bedra od přibližně druhého až třetího žebra od konce. Nejvyšší bod horní linie by měl být přibližně uprostřed beder, ta by měla být dostatečně dlouhá, aby umožňovala dostatečnou pružnost pohybu, ale ne moc dlouhá, aby nebyla slabá. Horní linie poté povlovně spadá přes dlouhou svažující se záď k ocasu. Trup by měl být dostatečně dlouhý , protože deerhound by měl být delší než vyšší, ale délka musí vycházet z hrudního koše nejen z beder. Příliš krátký trup by snižoval schopnost psa při pohybu kopírovat terén, zejména složitý.

Americký komentář: Poprvé, když byla napsána anglická verze standardu deerhounda, bylo použitelné porovnání obecně známého „větší a mohutnější greyhound“. Dnes, velká škála existujících greyhoundích typů a velikostí toto srovnání již nedovoluje. Deerhoundí tělo by mělo být o něco delší než vyšší. Deerhound by měl vypadat jako směs ladných křivek a neměl by být příliš klenutý, plochý nebo úzký v jakémkoliv pohledu. Hřbetní linie by měla být pozvolná od svalnatého krku přes dobře postavená ramena k rovnému hřbetu, potom se mírně zvedat v bedrech. Poznamenejme a zdůrazněme, že toto klenutí nezačíná už v kohoutku. Linie potom pokračuje k zádi a dolů k ocasu. Nikdy by tu neměla být prohlubeň nebo klenutí za kohoutkem nebo na hřbetu, předtím, než se linie začne zvedat v oblasti beder.

Horní linie – pohled č.1




Obě korektní, správné horní linie anglických šampionů, naprosto v rámci standardu, přesto obě viditelně rozdílné. V žádném případě se nejedná o rovné linie.

Horní linie – celkový pohled č.2

Britský šampion s výbornou horní linií a skvěle utvářenou zádí.

Horní linie pohled č.3


Horní linie pohled č.4



Horní linie – pohled č.5

---

7) Pánevní končetiny

Spáditá, široká a silná záď, kyčelní hrboly posazené daleko od sebe. Pánevní končetiny dobře zaúhlené v kolenou, dlouhé od kyčlí až po hlezna. Kosti široké a oválné.

Anglický komentář: Pánevní končetiny jsou jednou z nejvýznamnějších prvků stavby těla každého běhajícího zvířete, protože iniciují veškerý pohyb a podporují sílu. Tak jako u hrudních končetin potřebujeme stejnou kvalitu kostí, každá kost musí být dostatečně dlouhá a tím umožňovat dobré zaúhlení. Záď musí být dostatečně dlouhá a spáditá, také pánevní končetiny se svažují od pánevní kosti ke kyčelním hrbolům, v zásadě, čím větší rámec, tím větší prostor pro svaly poskytující sílu. Pánevní končetiny by měly být dostatečně dlouhé a zaúhlené od kyčelních hrbolů ke kolenům a dále od kolen k hleznům, kostra poskytující větší šířku přes stehna, když se díváme z profilu. Je však důležité, aby úhlení pánevních končetin bylo přibližně stejné jako úhlení hrudních končetin, jinak nebude pes vyvážený a dojde ke kompenzačním vadám v pohybu. Hlezna musí být prostorná. Čím širší je kloub, tím větší je účinek šlach, které zajišťují pohyb pánevních končetin. Je zřejmé, že bérec bude mít více prostoru , a tedy větší kapacitu pro svaly a sílu. Hlezno by mělo být nasazeno nízko, přecházející v ,poměrně krátký nárt. (Mimochodem, nic jako krátké hlezno neexistuje – protože hlezno je kloub. Správný výraz je buď nízko nasazené hlezno nebo krátký nárt.)

Americký komentář: Úzká záď znamená celkovou ztrátu síly. Široká záď dává prostor svalům, které pes musí nutně mít. Flexibilita správně klenutých beder,spolu se správnou délkou mezi kyčelním hrbolem a hleznem s dobře zaúhleným kolenem byla nezbytná pro zvládání strmých kopců skotské Vysočiny.

Pánevní končetiny – boční pohled č.1



Pánevní končetiny – pohled č.2

Pes s příliš vysoko nasazeným hleznem Není dostatečná vzdálenost kyčelní hrbol - hlezno Chybí úhlení kolena Logicky bude mít krátký, vázaný krok při pohybu v kruhu

Pánevní končetiny – pohled č.3

Tento obrázek ukazuje typické přeúhlení Slabá srpovitá hlezna Nebude mít dobrou akci pánevních končetin, pohyb se bude jevit jako by pánevní končetiny strhávaly celé tělo nazpět Na první pohled vypadá skvěle zaúhlený, ale vertikálně postavená hlezna způsobují dojem, že v pohybu „zůstávají pozadu za „všemi čtyřmi“ Nemůže lehce vracet pánevní končetiny v pohybu zpět pod sebe Nemůže se správně lehce pohybovat, velmi zřetelné především při pohybu po přímce

Pánevní končetiny –pohled č.4

Stehna dlouhá a svalnatá Kolena dobře zaúhlená Správná vzdálenost od kyčelního hrbolu k hleznu

Výrazně strmá kolena Strmá záď

Pánevní končetiny – pohled zezadu č.5

Kyčelní hrboly v dostatečné vzdálenosti od sebe Ukazuje na dostatek síly

Kyčelní hrboly příliš blízko u sebe Nedostatečná síla

---

Překlad a komentář Ing. Eva Voborníková, 2007

Fotografie a obrázky převzaty ze semináře pro rozhodčí září 2006, díky patří paní Glenis Peach, paní Sue Finnet, panu Hectoru Heathcote, pánům Koertu Hesselingovi a Lammertu Stokerovi